„Do povědomí lidí se tato disciplína už myslím docela zapsala. Touto prezentací chci Vyškovanům ukázat, jakým způsobem řezby vznikají, co všechno je k tomu potřeba. Zkrátka aby se na naši práci mohli podívat zblízka a na vlastní kůži si ji i vyzkoušet," vysvětluje jeden z pořadatelů akce oficiálně nazvané Naostři(í) nože aneb Carvingová exhibice Peter Formánek, pro kterého je pořádání předváděcí výstavy premiérou.

S předsevzetím, že se poprvé v životě díky vlastní píli podívám dovnitř dýně a možná na ní vykouzlím, respektive vyřežu něco úchvatného, jsem se do zoo vydala stejně jako desítky dalších nadšenců. Chvíli po příchodu už je pro mě na stole připravená obří tykev a začíná mě jímat hrůza. Vybrala jsem si šablonu ducha vykukujícího ze dveří. Prý je jedním z nejjednodušších.

„Jak to jde?" ptá se mě a zvědavě se mi dívá přes rameno řezbář Daniel Pohorský, který vyhrál bronzovou medaili v carvingu na olympiádě, tedy celosvětové soutěži v Německu. Myslím, že jsem obstála. Ruka mě sice trošku bolí, ale hlavu jsem duchovi neuřízla a obrázek je, troufám si říct, přesnou kopií vzoru.

Odborníci sice nějaké výhrady mají, ale to se dalo čekat. Abych dokázala vyrobit takové plastiky, jaké dělají oni, musela bych hodně trénovat. Třeba Pohorský se carvingu věnuje dva roky. „S touto disciplínou jsem se seznámil při učení v oboru kuchař-číšník. Na začátku každého vyřezávání stojí samozřejmě nápad. Bez fantazie to nejde. Hodně také záleží na surovině. Například tato dýně je špatná, protože má příliš slabou dužinu. Důležité jsou i speciální nože, které musí být ostré, a technika," vyjmenovává Pohorský a vzpomíná, z čeho všeho se dá vyřezávat. Jeho kamarádi prý udělali nádherné česnekové kaly.

Odpoledne se ještě nechýlí ke konci a pořadatel hlásí, že docházejí dýně. „Musel jsem poslat pro další, abychom měli ještě na neděli. Snad nějaké seženeme," doufá Formánek.

Zájem o vyřezávaní je tedy podle všeho veliký. „Nebyla by ještě nějaká dýně pro mého vnuka?" zajímá se jedna z návštěvnic. Pořadatel ji odkazuje na protější konec budovy a já pomalu odcházím. Cestou potkávám nově příchozí účastníky, snad budou mít s čím pracovat.