Na rozdíl od měst, kde se hrají nejvyšší soutěže, je situace v okrese dost specifická. Hrají se tu povětšinou jen nižší soutěže, na něž chodí také méně diváků. Promyšlené urážky ultras týmů první či druhé ligy se tu takřka neobjevují, alkoholem posilnění fandové si však přesto servítky neberou. Sprosté nadávky hráčům soupeře, jeho fanouškům i rozhodčím jsou v utkáních obvyklé.

Největší fotbalová výtržnost na Vyškovsku byla poměrně nicotná. V loňském pohárovém utkání Rousínova s druholigovou Olomoucí spálilo několik místních mladíků ukořistěnou vlajku hostujících fandů. „Byla to hloupost několika mladíků. Na internetu se s Olomouckými hecovali a při zápasu pak, posilněni pivem, soupeřům vlajku vyrvali a v opačném rohu hřiště ji spálili. My jsme zpočátku ani nevěděli, co se tam děje,“ vzpomíná rousínovský trenér Petr Krahulec. Výtržnost pěti mladíků uklidnil jediný pořadatel a nakonec se nedostala ani do zápisu o utkání.

Setkáváte se vulgaritou při utkáních?

Jan Kaděra nohejbal, kapitán mužstva NK-94 Orel Vyškov
S vulgaritou při sportovních utkáních se setkávám docela často. Co se jí týče, je nohejbal v tomto ohledu dost specifický. Diváci jsou většinou fandové svého nohejbalového týmu a snaží se tak soupeře všemožně znervóznit. Ke sportu to patří, ale každý si sám musí přebrat, co je při fandění ještě únosné.
Jiří Hajzler atletika, trenér a vedoucí AHA Vyškov
Vulgarita na stadionech je obrazem smutného stavu naší společnosti. Člověk se musí bát brát syna na fotbal a nejde jen o velká utkání, ale i okresní kopanou. Atletika je od toho naštěstí zatím oproštěna, je to takový osamocený ostrůvek. Chodí na ni totiž lidé, kteří jí rozumějí a mají ji rádi.

Petr Krahulec fotbal, trenér FC Framoz Rousínov
Často vidím i slyším, co diváci předvádějí, a jsem rád, že některé nadávky z tribuny neslyším. Nemám to rád. Někdy se tak chovají i fotbalisté a trenéři. Chápu, že je občas těžké prohrávat, ale vulgarity sem prostě nepatří, ani řvaní na rozhodčí. I oni jsou lidé omylní, jako my.

(pj)

Vulgarita fanoušků - infografika