Podivné cesty osudu totiž určily, aby se právě tento zámek, ukrytý v severozápadní části vyškovského okresu mezi prvními výběžky sem zasahující Drahanské vrchoviny, stal hlavním stanovištěm generálního štábu včetně jeho vrchního velitele generála Krejčího. Poloha zámku v geografickém středu tehdejší republiky totiž velmi dobře vyhovovala strategii obrany státu, tak jak byla schválena Radou obrany Československé republiky v roce 1934.

Račický zámek byl pro plánované záměry vybrán na jaře 1938 po obsazení Rakouska. S jeho úpravami ke stanovenému účelu se začalo koncem dubna 1938. Když pak bylo 23. září 1938 v pozdních nočních hodinách oznámeno v Československém rozhlase rozhodnutí prezidenta republiky a vlády Československé republiky o vyhlášení všeobecné mobilizace, bylo již v Račicích vše k předpokládanému střetu s nepřítelem připraveno.

Armádní generál Ludvík Krejčí

close zoom_in (17.8. 1890 Tuřany u Brna - 9.2. 1972 Ústí nad Orlicí)
Ludvík Krejčí vystudoval vyškovské gymnázium a Vyšší lesnickou školu v Písku. Za první světové války byl zajat na východní frontě a v roce 1917 vstoupil do československých legií v Rusku. V bojích se několikrát vyznamenal a dosáhl hodnosti plukovníka. Jeho vojenská kariéra úspěšně pokračovala i za první republiky. V roce 1934 se stal armádním generálem. Po vyhlášení mobilizace 23. září byl jmenován hlavním velitelem československé branné moci. Po Mnichovu odešel z armády. Za nacistické okupace byl vystaven šikaně protektorátní moci, podporoval odboj. Po osvobození se ucházel o místo v armádě, ale v roce 1950 mu vládní moc odebrala hodnost armádního generála a později mu dokonce odebrala důchod. Musel se pak živit jako pomocný dělník. Až v roce 1969 mu vojenská správa vyměřila částečný důchod. Rehabilitován byl až v 90. letech.

Mobilizací vyhlášenou 23. září 1938 byla postavena armáda čítající více než milion vojáků ve čtyřiceti divizích, která měla k dispozici 1 050 protitankových kanónů, 1 350 minometů, 2 270 děl, na 217 tisíc koní a přes 30 tisíc motorových vozidel. Z toho bylo necelých pět set bojových vozidel, včetně 350 tanků. Letectvo čítalo 950 stíhacích, pozorovacích, bombardovacích a dalších strojů, pro protileteckou obranu bylo určeno 250 protiletadlových děl a 230 protiletadlových kulometů. Proti této síle stálo zhruba jeden a půl milionu německých vojáků, tj. asi 60 divizí, 2 600 tanků a 2 500 letadel.

Tedy armáda převyšující v případě tanků a letadel dokonce několikanásobně československé jednotky. Vrchním velitelem branné moci v Československu byl v té době prezident Edvard Beneš, v jehož rukou bylo soustředěno politicko-vojenské řízení. Hlavním velitelem operujících armád však byl náčelník hlavního štábu a vrchní velitel operujících armád, známý ruský legionář a jeden z budovatelů moderní československé armády generál Ludvík Krejčí. Byl to také on, kdo vybral pro umístění hlavního velitelství Československé armády zámek Račice. Pro něho samotného tam bylo připraveno ubytování v Doblhoffově vile.

V té době však zřejmě nescházelo mnoho, aby byl zámek i se svým okolím srovnán se zemí, protože ve starší, německy psané práci o historii zámku, nazvané Ratschitz, ein Schloss in Mähren, která je dochována ve dvou exemplářích ve Vídni, je zmínka o tom, že v té době měla být v Kottingbrunnu u Vídně umístěna letka bojových letadel, která měla za úkol srovnat v případě vojenského odporu ČSR zámek i s městečkem v podhradí se zemí.

O tom, že říšská branná moc byla o veškerém dění u nás velmi dobře informována, svědčí i ten fakt, že týden před vyhlášením všeobecné mobilizace se objevil v Račicích i jeden z představitelů tehdejší německé zahraniční politiky a bývalý vyslanec v Rakousku Franz von Papen, který již tehdy svému hostiteli baronu Františku Dillerovi prorokoval, jak se bude celá situace dále vyvíjet. Ve svých propočtech se skutečně příliš nezmýlil.

V noci z 23. na 24. září 1938 se generál Krejčí přemístil i se svými nejbližšími spolupracovníky nejdříve do budovy školy v Klánovicích u Prahy, aby po dobu, než bude v Račicích vše dokonale připraveno, nebyla řídící složka v ohrožené Praze. Právě v Klánovicích se 25. září rozhodlo o provedení upravené varianty XIII. nástupového plánu. Konečně 26. září večer odjíždí generál Krejčí i se svým doprovodem na Moravu. Ostatní příslušníci Hlavního velitelství tam dorazili přímo ze svých mobilizačních center.

Byli to jemu podřízení velitelé čtyř armád, kterým zase podléhaly sbory a divize všech druhů vojsk československé armády. Vše se připravovalo k obraně republiky přesně tak, jak bylo stanoveno v jejích mobilizačních plánech. Bez štábních a přidělených útvarů čítal tento nejvyšší orgán asi tisíc osob, které nebylo možné z pracovních, ubytovacích a hlavně bezpečnostních důvodů umístit v jednom malém místě (podle tabulkových počtů platných od 15. února 1938 měl válečný počet Hlavního velitelství čítat 349 důstojníků, 45 rotmistrů, 5 občanských zaměstnanců, 10 civilních úředníků a 578 příslušníků mužstva), proto se jednotlivé složky Hlavního velitelství rozptýlily i po Vyškově a dalších obcích v jeho okolí.

Umístění jednotlivých složek bylo následující: 1. oddělení štábu (organizační) sídlilo v Pístovicích, 2. oddělení štábu (zpravodajské) zůstalo ve Vyškově a 4. oddělení štábu (materiální) bylo v Lulči. Výjimku tvořilo 5. oddělení štábu (dopravní), které bylo dislokováno v Přerově.
Velitelství letectva bylo v Nemojanech ve mlýně Chobot, velení intendanční služby bylo soustředěno v Drnovicích. V samotném Vyškově působila např. služba silniční dopravy, velitelství hlavního stanu, pomocná kancelář nebo hlavní ústředna hlásné služby.

Dagmar Stryjová