Olympiád se účastní už od nižších ročníků. „Ze začátku to byly hlavně dějepisné, kde jsem jednou byl v celostátním kole druhý," přibližuje mladík. Později dějepis vystřídal zeměpis, fyzika, matematika. „Hodně mě to baví. Hlavně fyzika je pro mě výzvou, nad úkoly se musí dost přemýšlet," dodává Pavlas.

Vzhledem k tomu, že nejde o běžné příklady, se dá nad jedním strávit i několik hodin. „Kolikrát se mi stalo, že jsem začal počítat a pak jsem zjistil, že už je noc. Proto i v domácím kole, kde má člověk asi půl roku na to, aby zpracoval šest příkladů, občas potřebuji pomoc a radu. Hodně mi pomáhá moje učitelka Jana Posoldová," je vděčný student.

Vědomosti nestačí

Právě podpory pedagogů si velmi cení. Ne vždy si totiž vystačí pouze s vědomostmi, ačkoliv jsou důležité. „Jsou i takové olympiády, kde musíte řešení příkladu vymyslet. Pokaždé na něj nejde přijít s pomocí knížek, takže takové metodické vedení je velmi cenné a užitečné," vysvětluje.

Největší zálibou studenta vyškovského gymnázia Šimona Pavlase je účast na vědomostních olympiádách.

Neskončil však jen u přírodních věd. Má rád i jazykové soutěže. Do krajských kol postupuje v anglických i německých konverzacích. Cizím jazykům se věnuje i mimo školu. „Několik let jsem chodil do jazykové školy. Do budoucna bych se chtěl naučit další. Zatím ale nemám rozmyšlené, který to bude," usmívá se.

Jeho posledním úspěchem byla ekonomicko-manažerská olympiáda, kterou organizuje zlínská Univerzita Tomáše Bati pro třetí ročníky středních škol z Česka i Slovenska. Konala se před koncem loňského školního roku. „Čekal nás test z angličtiny, matematiky a z dějin ekonomie a manažerské praxe. Postoupil jsem do celostátního finále, které se konalo formou víkendového soustředění v chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. Bylo zaměřené na dobu Tomáše Bati. Hodně jsme se tak dozvěděli o Zlíně, o tom, jak Baťa řídil podnik, i o jeho spolupracovnících. Také jsme soutěžili a ti nejlepší byli přijatí na univerzitu," říká Pavlas, který je mezi nimi.

O studiu ve Zlíně ale neuvažoval. Chystá se na medicínu. „V jakém oboru bych chtěl pracovat, ale zatím nevím. O některých mám totiž jen malé povědomí," říká. Zatím váhá i nad tím, jestli by jako lékař pracoval ve svém rodném městě. Nevylučuje totiž ani zahraničí. „Lákalo by mě to do německy mluvících zemí. Nepředpokládám, že bych tam strávil podstatnou část života. Ale stáži bych se nebránil," zvažuje mladík.

Největší zálibou studenta vyškovského gymnázia Šimona Pavlase je účast na vědomostních olympiádách. Mimo to rád lyžuje.

Doktořina je však ještě poměrně vzdálená budoucnost. Aktuálně musí zvládnout maturitu. I když jak si asi někdo může pomyslet, pro něj to bude hračka. Nasnadě je proto otázka, jestli mu nějaký předmět nejde. „Těžko říct, je potřeba snažit se všude," odpovídá. Z maturity má přesto respekt. „Je to něco, co nezažíváme každý den. I přes přípravu může být student něčím překvapený," uznává.

Přestože je u něj sebevzdělávání na prvním místě, nebaví se jen rozšiřováním obzorů. Velmi rád také lyžuje a jezdí na běžkách. „V posledních letech ale nebývá tolik sněhu, abych mohl běžkovat v okolí Vyškova. Snažím se proto jezdit na hory a užít si alespoň sjezdového lyžování. To ale dělám čistě pro rekreaci, nesoutěžím," směje se. Jeho další vášní je i četba. „Kromě velkých autorů, třeba Williama Shakespeara nebo Oscara Wilda, si přečtu i literaturu faktu. U té mám nejraději, pokud je spojená s historií. Na chuť jsem přišel i detektivkám, oblíbil jsem si Agathu Christie," jmenuje Pavlas.

Na otázku, jestli ho při vzdělávání a rozšiřování si obzorů motivuje nějaký vzor, konkrétní odpověď nemá. Jak poukazuje, většina velkých historických osobností má i stinné stránky. „Na jednu stranu může mít člověk obdiv k tomu, co dokázaly, ale na druhou přijmout je za vzor je mnohem těžší při vědomí toho, co na nich dnes nehodnotíme zrovna kladně. Například Winston Churchill byl obrovský státník, jeho vedení Anglie za druhé světové války a proslovy se staly legendou. Naopak jeho životní styl bych nesdílel, stejně jako některá jeho rozhodnutí nebo názory na určité historické skutečnosti," vysvětluje Vyškovan s tím, že pokud už by někdo takový jako idol byl, šlo by o méně prominentní osobnost. „Ty nejvýznamnější totiž bývají často kontroverzní," objasňuje svůj postoj Pavlas.