Tradice nepředstavuje nikdo jiný, než vyškovská odbornice na hanácký folklor, lidová umělkyně Marie Pachtová. Pomáhají jí v tom členové dětského folklorního souboru Klebetníček a folklorního souboru Trnka. A také ponocný Jiří Lelek, který svým zvoláním a troubením odděluje jednotlivá vystoupení. „Advent je doba ztišení a neměly se konat žádné taneční zábavy ani svatby, byl to měsíc poklidu a rodinné a vesnické pospolitosti. Dralo se peří, slavil Mikuláš, slavil se svátek svaté Barbory a Lucie a vše pomalu směřovalo ke Štědrému dnu,“ přibližuje Pachtová.

PŘÍZI ROZTRHALY

Diváky seznamuje s různými zvyky, leckterým informacím se lidé nestačí divit. Žádná z žen by asi nechtěla zažít návštěvu Lucií. „Byly to dívky v bílém plášti, bílé plátno měly i přes hlavu, aby je nebylo poznat. Nemluvily, jen huhlaly. Svatá Lucie je patronkou přadlen a nepřála si, aby se na její svátek předlo. Lucky přišly do domu a dívaly se, zda to hospodyně dodržuje. Kde se předlo, tam Lucky hospodyni přízi roztrhaly,“ popisuje Pachtová.

Jak dodává, návštěva tím nekončila. Zkontrolovaly i to, jak je hospodyně pořádná. „Prohlídly almaru, kredenc i šuplata, dívaly se, jestli má čisté nádobí a vybraný popel ve sporáku. Když našly špínu, měly husí peroutky a v nich trochu mouky a prachu. Vše tím hospodyni ometly, takže jí tam přidaly nepořádku,“ doplňuje Pachtová. Její výklad doplňují názornými ukázkami členové Klebetníčku a Trnky.

Právě v Trnce už asi pět let působí Marie Mašterová z Vyškova. Předvádí třeba házení botou, kdy se dozvídá, že v příštím roce půjde do světa a nad větvičkou barborky si představuje svého ženicha. „Folklor mě vždy hodně zajímal, tak jsem si řekla, proč se mu nezkusit věnovat víc. Baví mě to a naplňuje. Neděláme jen vánoční ukázky. Tančíme a představujeme hanácký folklor třeba na vyškovské pouti,“ říká Mašterová.

Některé vánoční tradice předků dodržuje. „Hlavně barborky a krájíme doma jablíčka. Barborka mi ale letos ještě nevykvetla,“ směje se.

SILNÝ ZÁŽITEK

A přestože se zhruba hodinový program koná pod širým nebem a nejednomu návštěvníkovi mrznou prsty na rukou i nohou, v závěru odcházejí lidé spokojení. Mezi nimi i Pavel Zachrdla z Drnovic, s nímž přišly i dvě z jeho tří dětí. „Už první adventní píseň Ejhle Hospodin přijde, kterou vystupující zazpívali v tradičním hanáckém oblečení s lampami v rukou, mě vzala za srdce. Zážitek umocnil svit hvězd a kulisy živých oveček, oslíků a bílých holubic. Účinkující zpívali, tančili, vyprávěli, a to vše tak mile a hezky, že radost brzy přeskočila i na nás, dívající se,“ hodnotí Zachrdla.

Jak dodává, bude vzpomínat na milé moderování jeho bývalé učitelky Marie Pachtové, postavu ponocného i na taneční vystoupení a zpěv hanáckých žen i mužů. „V paměti mi utkvělo rovněž množství vystupujících dětí v tradičním oblečení, stáj s Marií, Josefem a malým Ježíškem obklopených živými zvířátky. Myslím, že vedle tradičního Vánočního koncertu Pěveckého sboru Antonína Tučapského, budeme rádi chodit pravidelně i na tuto akci,“ je přesvědčený Zachrdla.

Stejně jako jeho rodina, dorazí znovu příští rok možná i Veronika Jelínková z Brna. Ta vystoupení spojila s návštěvou zooparku. „Dceři se líbí nejvíc právě na babiččině dvorečku, chce si pořád hladit zvířátka. Jsou jí ale teprve čtyři roky, takže z některých částí vystoupení ještě nemá rozum, baví ji hlavně, když účinkující zpívají. Třeba příští rok z programu pochytí víc,“ věří Jelínková.
A na další vystoupení se těší i Pachtová. „Letos jsme se sešli už podvacáté. Některé roky padal sníh, jindy foukal vítr, vždy to bylo jiné, ale vždy jsme byli zmrzlí,“ směje se žena zachumlaná do kožíšku.