Na některých poutích pouze točí vatu a prodávají suvenýry. Ne tak v Drnovicích. Stánky jsou sice tím prvním, co pod drnovickými zašlými lízátky potkávám, ale doprovodný program láká už z dálky. Výrazný odstín červené a dvě zaparkovaná auta dávají jasně znát, že jsem zrovna dorazil k hasičské zbrojnici.

Hasičské vozy zívají na kolemjdoucí, kterých není tolik, kolik by si organizátoři představovali. „Je to dáno hlavně počasím, ale připravili jsme pro návštěvníky i prezentaci pod střechou, tak snad si to užijí,“ doufá předseda místního dobrovolného sboru Antonín Bastl. Ty, kteří do zbrojnice zavítali, čeká zajímavá podívaná. „K vidění jsou požární vozy s celou svou výbavou a hlavně nový zásahový vůz. Jako bonus jsme přichystali výstavu fotek z posledních tří let naší činnosti,“ líčí předseda, když spolu usedáme ke stolu.

Zásahová dodávka stojící na dvoře zbrojnice se blýská novotou. Právě slavnostní předání nového požárního vozu je zlatým hřebem doprovodného programu místních hasičů. „Bude sloužit jednak k převozu jednotky a mladých hasičů na soutěže a také samozřejmě na zásahy technického rázu,“ popisuje využití nového vozu Bastl. Nedá mi to a hned se ptám, jaké speciální vybavení je na voze k mání. „Dodávka je technicky vybavená třeba pro odčerpávání vody, což se nám hodí, protože při vydatnějších deštích míváme v Drnovicích zaplavenou náves. K dispozici je také motorová pila na odstranění stromů z cest,“ uvádí příklady zásahů s novým vozem Bastl.

Přestože do návštěvníků zrovna nenarážím, přítomní si program ve zbrojnici pochvalují. „Přišel jsem se podívat hlavně na auta, nejvíce mě zaujal ten nový kousek,“ svěřuje se jeden z místních obyvatel Robert Drmola.

Sotva s ním prohodím pár slov, čeká mě cesta mezi stánky směrem ke kulturnímu domu. Tam totiž zrovna vrcholí přípravy úvodní vernisáže výstavy exotických fotografií.

Autor fotek z Jemenu a ostrova Sokorta je v jednom kole, ale podaří se mi ho na chvíli zastihnout. „My dneska o tom arabském světě a speciálně o Jemenu moc nevíme. Cílem výstavy je ukázat, že tam žijí normální lidé. Výstava je navíc zaměřena na přírodu, která je tam velice zajímavá. Například na Sokortě je několik druhů, které nenajdeme nikde jinde na světě,“ říká ve spěchu autor fotek Pavel Klvač. Jen tak mezi řečí zmíní jednoho z návštěvníků, který Jemen pracovně navštívil před dvaceti leti. Neváhám a jdu si s ním popovídat.

Fousatý pán už od pohledu dává znát, že toho hodně pamatuje. „Byl jsem v Jemenu v osmdesátých letech. Co se tam změnilo, to vám neřeknu, ale jedno vím. Tamní lidé mají ve velké úctě přírodu. Například si hodně váží vody,“ popisuje své vzpomínky Václav Zatloukal, kterému v Drnovicích nikdo neřekne jinak než Kmocháček. Zasní se a vzpomíná na zážitky z několikaměsíčního pobytu v zemi. „Měl jsem tehdy slabých sedmdesát kilo, takže si na mě troufali a vyzývali mě na box. Nedopadli dobře,“ usmívá se pod fousy Kmocháček. Náš hovor přeruší vystoupení břišní tanečnice, které si nenecháme ujít.

Když vyjdu z kulturního domu říkám si, že tady toho bude ještě spoustu k vidění, ale čas je neúprosný, a tak sedám do auta a opouštím poutí oživlé Drnovice.