To by mi členové Klubu chovatelů moravského pštrosa ale asi řádně vyčinili. Ve slavkovské hale chovatelů totiž pořádají 1. evropskou výstavu moravských pštrosů. Tedy holubů.

„Je to naše národní plemeno, které bylo vyšlechtěné na Moravě. Už je tomu asi pětaosmdesát let. Na naší výstavě je moravský pštros v několika barevných rázech,“ poučuje mě hned zkraje chovatel František Vlček.

Plemeno tak má hned několik základních odstínů. „A to v barvě žluté, červené, to je taková čokoládová, pak jsou černí a modří. Od nich se pak vyšlechtily další variety,“ pokračuje vášnivý chovatel.

Převážná většina krasavců je z České republiky, zbytek je z Německa, Polska a Slovenska. „Je to výstava první svého druhu, počtem vystavovaných holubů je to vrcholné číslo. Kdyby nedošlo k menším problémům, tak bychom se dostali k tisícovce,“ chlubí se Miroslav Otruba, předseda Klubu chovatelů moravských holubů, který má zhruba dvě stě deset členů.

Opeřenců je k vidění nakonec úctyhodných devět set šestatřicet. I pro laika je pohled na ně rozhodně příjemný. Jak ale pozoruji, pro chovatele je taková přehlídka doslova svátkem, kvůli kterému jsou ochotní urazit stovky kilometrů. „S kamarádem se chovu věnuji už dlouho. Teprve jsem přijel, ale je to krása. Když jsem byl malý, tak na každém statku byly slepice, králíci, ale hlavně i holubi. Tak jsem se k holubům vrátil a jsem za to rád. Je to vážně nádhera,“ neskrývá nadšení z vystavených krasavců chovatel Jiří Sýkora, který do Slavkova přijel až z Plzeňska.

To už ale naslouchám dalšímu zajímavému výkladu. „U holubů se hodnotí celkový dojem, postava, barva, struktura peří, délka nebo třeba tvar,“ vyjmenovává Vlček, který už je třetím pokračovatelem generace chovatelů moravských pštrosů.

Hodnotí je licencovaní posuzovatelé, kteří bez přítomnosti veřejnosti každému na oceňovací lístek napíšou, jaké má přednosti i vady. Z nich pak vzejdou šampióni výstavy.

Překvapením pro mě je i to, že se posuzuje dokonce i barva očí. „Musí mít krásné červené oko, takovou rybízovou barvu,“ dodává zajímavost Vlček.

Většina chovatelů dnes holuby chová ve voliérách. Už to tak nejsou ti holubi, kteří by volně létali, protože na ně číhají nejrůznější nebezpečí. Ať jsou to dravci, hnojiva nebo postřiky, které holubům nesvědčí.

Němečtí tlouštíci

Co ale na první pohled zarazí, je jejich mohutnost. „Němci si už dávno odvezli pštrosa do Německa. Západní Německo bylo tehdy odříznuté a šli si tak holt svou vlastní cestou a udělali si podobné plemeno. Naši chovatelé mezitím dokázali vyšlechtit výborné lesky a barvy holubů, zatímco Němci šli spíš na mohutnost a na barvy tak trochu kašlali. A teď zjistili, že jim mohutný holub pokulhává s plodností. Takže se teď snaží udělat pštrosa menšího. Právě na popud toho jsme uspořádali tuto výstavu, abychom se s nimi sladili,“ snaží se vysvětlit Otruba.

Také podle něj dnešní doba moc holubům nepřeje. „Holubi už nelétají, máme je ve voliérách, kdybych je vypustil třeba někde na náměstí, tak vydrží pár dní. Třeba kočka se o něj postará. Takový holub spadne ze střechy, nesletí, bojujeme ale, aby si zachoval tvar holuba. Trpí i reprodukčně. Stále se zvětšuje, tudíž nám snižuje reprodukční schopnost. Přesto je to krásný koníček,“ myslí si Otruba.

O tom, zda mají lidé ze Slavkova a okolí stejný názor, je možné se přesvědčit i v sobotu. Výstavní klání pokračuje v hale chovatelů od osmé do patnácté hodiny. Rozhodně je na co se dívat.