Jednou znadšených jezdkyň je také Monika Jánská zOpatovic. „Nejradši mám Salivena, sice se někdy zasekne, ale jinak je hrozně hodný,“ říká Jánská a hladí valacha něžně po nozdrách. Přestože se třináctiletá dívka koním věnuje teprve rok, tvrdí, že už se může počítat mezi pokročilé jezdkyně. Od kroku už dávno přešla ke klusu i cvalu a vyzkoušela si i trysk. „Lásku ke koním jsem nejspíš zdědila po otci, který se dokonce účastní rekonstrukcí historických bitev jako husar,“ svěřuje se Jánská, která má nejméně ráda uklízení stájí.

Nejvíc se jí naopak líbí soutěžní disciplíny, jako například miniparkur, jízdy zručnosti, rychlostní disciplíny. Vyvrcholením jezdecké sezony pak bývá oblíbená Hubertova jízda shonem na lišku. „Je to takové podzimní rozloučení. Jsme rádi, když si můžeme vyzkoušet naostro jízdu vterénu. Naše vedoucí Jarmila Režná vždycky připraví vhlubočanském hájku překážky, abychom si mohli pořádně zaskákat,“ raduje se Jánská, která tvrdí, že vjezdeckém klubu mají tu největší lišku na světě.

Představuje ji dobrovolný pomocník domu dětí. „Do kostýmu lišky se oblékne Pavel Kudlička. My mu ale říkáme Rambo, protože měří sto devadesát devět centimetrů,“ směje se jezdkyně a dušuje se, že lišku nijak netýrají. „Až jí dopadneme, strhneme jí zkrku věnec špekáčků, které si pak opékáme na ohýnku,“ říká Jánská.

Největší obavy mají jezdci zHubertova soudu, kde jsou jezdci na závěr sezony odměněni nebo potrestáni. Za větší prohřešky musí hříšník poklízet ve stájích. Za menší se musí třeba hluboce poklonit svému koni. „Máme velmi přísná pravidla. Trest dostane ten, kdo se neudržel vsedle, ztratil bič, žvýkal při jízdě či neměl zapnutou helmu. Naopak za správnou jízdu dostaneme čokoládu nebo jízdy navíc,“ těší se Jánská.