Jiné zadání při písemných pracích nebo kratší diktáty. I takové úlevy mají děti, u kterých odborníci zjistili výskyt dyslexie, dysgrafie, popřípadě dyskalkulie.

A školáků s poruchami učení v poslední době přibylo i v regionu. „Ze zpracovaných výkazů za poslední tři školní roky jsme zjistili, že na Vyškovsku počet dětí s takovými poruchami každým rokem stoupá,“ uvedla vedoucí vyškovského odboru školství Petra Lakomá.

Zatímco před dvěma lety bylo na Vyškovsku sto osm dětí s nějakou poruchou učení nebo chování, letos je jich už sto dvacet.
„Základní školy pomáhají těmto žákům buď prostřednictvím individuálního začleňování nebo zřizováním i celých tříd zaměřených na tyto žáky,“ vysvětlila Lakomá.

Její slova potvrzuje i speciální pedagožka Vladimíra Synková ze Základní školy Na Vyhlídce ve Vyškově, která se těmto dětem věnuje. „Nárůst poruch zaznamenáváme, ale nejsou to přímo poruchy, ale spíš sklony k nim. Příčinou je nejčastěji dědičnost. Dále mohou poruchu způsobit změny ve funkci centrální nervové soustavy. Těch důvodů je víc a stále se o nich spekuluje,“ doplnila Synková.

Podle ní je důležité, jestli projeví zájem rodiče.
Dítě s jakoukoliv zmíněnou diagnózou, tedy s poruchou čtení, psaní nebo počítání, to má pak ve škole jednodušší. Učitelé ho mírněji známkují. Velmi rychle si pak zvykne na to, že nemusí zvládat tolik povinností, kolik jeho spolužáci.

I samotní rodiče si myslí, že když se u dítěte objeví nějaký problém, je lepší ho při usilovnější práci s potomkem zachytit včas a při drobných potížích neběžet hned do pedagogicko – psychologické poradny.

Například dcera Milady Hronkové měla podobné potíže. „Na prvním stupni jí zjistili poruchu počítání, ale s manželem jsme nechtěli, aby jí to nějak ovlivnilo. Proto jsme si nepřáli, aby na to učitelka kladla důraz,“ vzpomínala Hronková.

Dodala, že stejně jako manžel měla i ona s matematikou vždycky problémy, ale nijak je to neomezovalo. „Dcera se ve škole musela snažit o to víc a počty zvládala. Teď je jí přes pětadvacet a jeden čas dokonce dělala v jedné malé firmě účetnictví,“ doplnila Hronková.

Nad otázkou, zda-li není diagnóza pro rodiče i učitele pohodlnější, se zamyslel i psycholog Miroslav Šmahel z Vyškova. „Jednotlivé školy o poradnách moc dobře vědí a hojně využívají jejich služeb. Učitel navíc mnohem lépe pochopí, jaká je příčina určitých problémů u dítěte a pro práci s ním má pak víc informací. Na druhou je pro mnohé snazší mít v ruce potvrzení, že je dítě třeba dysgrafik,“ připustil Šmahel.

To, že je lepší s potížemi při čtení nebo psaní pracovat, potvrdila i Synková. A přidala řešení. „Dřív fungovaly předškolní přípravy už ve školkách, dnes to vidíme už jen ojediněle. Přitom právě tam by se řada problémů mohla podchytit a pracovat s dítětem v ranném věku,“ zamyslela se Synková.

Počet dětí s poruchami učení

školní rok2007/08 – 108 dětí školní rok2008/09 – 116 dětí
školnírok 2009/10 – 120 dětí
Zdroj: Městský úřad Vyškov