Prvním, kdo je na místě okamžitě vidět, je Matouš Ruml známý ze seriálu Comeback. To si ale v tu chvíli neuvědomuji a beru ho jen jako nějakého herce, co se připravuje na roli. To už ale dobíhá i režisér Lukáš Koláček. „K natočení filmu mě inspirovala stejnojmenná povídka Karla Hynka Máchy, ale příběh, který vznikl na její motivy, jsme zařadili do současnosti,“ říká Koláček.

Sen v hlavní roli

V jeho snímku má hlavní roli sen. „Na rozdíl od původní Marinky pracujeme v té naší hodně se snovými představami. Některé části filmů budou zasazené do snů a budou až takové fantazijní,“ vysvětluje Koláček před tím, než se pustí do práce.

Jak název napovídá, ústřední postavou je ve filmu mladá žena, kterou hraje Sarah Haváčová z Vyškova. „Už v minulosti jsem s ní spolupracoval a chtěl jsem natočit film, kde by hrála hlavní roli,“ dodává režisér, než odejde řídit štáb a dát instrukce představiteli Hynka, Marinčina milého.

Hlavní představitelka v tomto obrazu nevystupuje a tak má teď chvíli klidu. „Role Marinky mě hodně baví. Tato postava má dvě roviny, jednak si určuje svůj vztah ke své nemoci a jednak vztah k Hynkovi. Taky se mi líbí, že to je holka, která ví, co chce, a jde si za svým. K tomu je navíc spontánní a uvolněná. To je mi všechno velice blízké,“ dává vyškovská mladá herečka znát, že jí titulní role sedla.

Kolem zatím prolétají tiché, ale jisté pokyny mladého režiséra, který vysvětluje Hynkovi, co od něj zrovna v dané scéně čeká, zatímco kameraman hledá vhodné místo k zachycení žádaných detailů.

Na nezávislý film, jak ho označil sám režisér, působí jeho vybavení docela profesionálně. Dokonce na sebe bere jakési popruhy, jejichž funkce je mi zpočátku záhadou. Teprve po chvíli poznávám, že jde o součást něčeho, co bych nazval pohyblivý stabilizátor kamery.

„Práce na tomhle filmu je trochu jiná, než byla spolupráce s panem režisérem v minulosti. Dříve jsme neměli k dispozici celý štáb, což teď máme, a ta práce je potom taková více koncentrovaná a profesionálnější,“ pochvaluje si možnosti nového filmu Marinka, zatímco Hynek se zasnívá na lavičce.

Dívám se na něj, jak beze slov hraje, a pořád mi vrtá hlavou, odkud ho asi znám. Když jsem dorazil, byl mi nějaký povědomý, ale pořád nemůžu přijít na to, odkud. „S Matoušem se pracuje velice dobře, je na něm sympatické, že je svým způsobem obyčejný a lidský, i když je to výborný herec,“ chválí svého kolegu Sarah a já stále přemýšlím, který je to Matouš.

A pak mi to najednou sepne. Vždyť je to Matouš Ruml, v poslední době dost známý herec. A já ho nepoznal. Stydím se, ale on se jen usmívá. „Mám rád práci s mladými lidmi a hraje tu Sarah, se kterou si herecky sedíme. Taky mě zaujalo, že nejde o film o puberťákovi, který bere drogy, ale je to parafráze Máchova díla. Díky tomu má film určitou poetiku, přestože je zasazený do současnosti,“ neváhá s odpovědí, proč mu přišla nabídka na tuto roli zajímavá, mladý herec.

Obyčejný kluk

Ještě chvíli Hynek podniká své snové výlety za Marinkou. „Ta postava mi sedí i proto, že je to sice obyčejný kluk, ale píše básně a já sám mám k poezii velice kladný vztah. Dokonce básně i někdy psávám, i když nejsou zrovna o lásce,“ svěřuje své pocity z role Matouš.

Víc už z něj ale nedostanu, režisér si žádá Hynka zpět před kamerou. Posadím se na trávu a chvíli sleduji natáčení pokračující tentokrát přímo u jednoho ze vzrostlých stromů. Herec se vžívá do role a já věřím tomu, že je opravdu rád, že tentokrát nehraje poblázněného puberťáka.