S autíčky si hraje většina kluků. Jejich největším snem je často mít doma autodráhu a stát se pilotem formule 1. Aleši Bayerovi ze Slavkova u Brna se tento klukovský sen tak trochu splnil. I když „autodráha“, po které jezdí, by se mu v žádném případě do pokojíčku nevešla. Devatenáctiletý Aleš totiž propadl kouzlu aut ovládaných dálkově pomocí rádia. Teď se představuje v dalším díle pravidelného seriálu Vyškovského deníku Rovnosti Mladé talenty.

Mladík, který v současnosti příznačně studuje na automechanika na Integrované střední škole Slavkov u Brna, dokázal prorazit nejen na domácích, ale také zahraničních soutěžích v ovládání dálkově řízených modelů.

První vzor našel Aleš přímo v rodině. „Modelům se od malička věnoval už můj tatínek, takže přes něj jsem se k nim dostal i já. Svůj první závod jsem jel, když mi bylo něco kolem pěti let, takže závodění s dálkově řízenými modely se už vlastně věnuji čtrnáct let,“ vzpomíná Aleš.

Aleš Bayer je členem modelářské klubu ARC Slavkov a v současnosti nejvíc závodí v kategorii s oficiálním označením 1/8 IC buggy. „Označení 1/8 IC buggy znamená, že jde o off-road bugyny na spalovací motor. S těmito modely se dá jezdit velmi rychle a také je s nimi možné skákat daleké skoky,“ vysvětluje Aleš. Off-road v označení kategorie znamená, že jsou určená i do terénu, nejen na asfalt.

Mladík ovšem nijak nezavrhuje ani další kategorie. „Mám rád všechny kategorie, protože jsem ve všech už aspoň jednou jezdil, létal nebo skákal, a všechny mají něco do sebe,“ dodává Aleš.

Vlastní prototypy závodních strojů si však nestaví. Na závodech používá upravené tovární modely. „Je to něco jako ve Formuli 1, kdy jezdci jezdí pod jednotlivými stájemi. My takhle využíváme modely jednotlivých výrobců. Jde spíš o jednotlivé úpravy na modelech. Úkolem fabrických jezdců totiž je vymýšlet a testovat různé věci, takže si pár věcí musím umět vyrobit sám,“ podotýká Aleš.

Tréninky s modely tak zabírají Alešovi veškerý volný čas. „Trénovat chodím neustále, protože musím testovat nové úpravy. Modely se snažím vylepšit hlavně po rychlostní stránce. Ve Slavkově máme postavenou špičkovou dráhu na modely, která mi tohle testování hodně usnadňuje,“ upozorňuje Aleš, že závodění s dálkově řízenými modely není jen hraní, ale také docela velká dřina.

Vynaložené úsilí se Alešovi už několikrát vrátilo. „Třikrát po sobě se mi podařilo obhájit titul juniorského mistra České republiky a pětkrát po sobě jsem se stal mistrem České republiky v kategorii 1/5 on-road,“ vypočítává Aleš některé ze svých úspěchů. Vavříny sklízel také na mezinárodním poli. „Několik úspěchů jsem zaznamenal také v zahraničí. Nejcennější je pro mě zatím titul juniorského mistra Evropy,“ říká Aleš.

Závod ve Francii

Za sebou už má také letošní první mezinárodní závod ve francouzském Montpellier, kde se účastníci museli navíc potýkat ještě s mrazivým počasím. Alešovi se nakonec nepodařilo postoupit ze čtvrtfinále. „Tyhle závody se jedou jednou za rok a jezdí tam absolutní světová špička. Letos jsem bohužel kvůli závadě na modelu skončil zhruba třicátý. Ale i tak je to slušný výsledek,“ říká Aleš.

I modely můžou mít technické problémy. „Může se stát cokoliv, například se může porouchat převodovka, ložiska, ramena nebo nějaké to ozubené kolo. Z tohoto pohledu pro mě bylo asi největším zklamáním mistrovství světa v Thajsku, kde jsem kvůli závadě na elektronice musel odstoupit z velice dobré postupové pozice,“ dodává Aleš.