Ze svých zážitků se už přiznává na stránkách tohoto typu kde kdo – supermarkety, hokejisté, obce, ale i vysoké školy. Kdokoli má totiž možnost sdělit prostřednictvím anonymního formuláře cokoli. „Byly tam hodně extrémní věci, ale o většině z nich se všeobecně ví. Je to tím, že je gymnázium domácí škola, kde se lidé znají, protože jsou z jednoho města," řekl třeba bývalý student Roman Stejskal.

Takový způsob trávení volného času se ale podle ředitele školy Jiřího Vlčka může snadno zvrtnout v něco horšího. „Dovedu si představit, že tak může vzniknout účinný nástroj různých pomluv," upozornil ředitel.

Přesto však způsob zábavy nezatracuje. „Kdybychom měli dřív možnosti jako dnešní studenti, určitě bychom jich využívali stejně. Říct si něco do očí nebo to anonymně napsat, je nicméně obrovský rozdíl," podotkl Vlček.

To si myslí i absolvent školy Tomáš Kremr. „Chápu, když se tak někdo baví v relativně anonymním prostředí univerzit. Když se to ale dostane i na půdu základních nebo středních škol, může to fungovat jako neřízená střela," přiblížil Kremr.

Podle něj by se stránka časem zvrhla ve veřejné lynčování. „Byly tam i konkrétní urážky učitelů a studentů. Hranice mezi zábavou a kyberšikanou může být někdy hodně tenká," zhodnotil.

Do krajností však neměla stránka možnost dospět. Její životnost byla šest hodin. „Nezaznamenal jsem ze strany pedagogů žádné stížnosti. Nemyslím si proto, že by k jejímu zrušení došlo z podnětu školy," komentoval Vlček.

VERONIKA GECOVÁ