Modrou oblohou chvílemi přeběhne těžký černý mrak, ale na nádvoří je stále sucho. „Jsem hrozně ráda, že to tak je, protože jsem se bála, že s dětmi zmokneme. V Brně to tak aspoň vypadalo, ale tady je zatím pořád krásně,“ říká Anna Dostálová, která na Dýňobraní přijela z krajského města s dcerami.

Na nádvoří se pohybuje odhadem tři sta lidí. „Přesně to nevíme, protože jsme nepočítali prodané vstupenky a navíc si spousta lidí koupila rodinný lístek. Ale pár stovek jich je tu určitě,“ odhaduje dívka, která spolu s dvěma kluky prodává vstupné.

Lidé zaplavili nádvoří jako mravenci. Všichni bez rozdílu věku pilně vrtají, řežou, brousí, lepí, vydlabávají a vůbec dělají všechno, co se dá s oranžovými podzimními plody dělat. Některé z dýní jsou větší než děti, které u nich stojí, jiné jsou docela maličké, ale všechny mají společné jedno. Jejich žlutá a oranžová barva prozařuje říjnové odpoledne a nabíjí optimismem.

Návštěvníci se předhánějí, kdo vyrobí nejhezčí, nejstrašidelnější, nejošklivější nebo nejoriginálnější dýni. „Já chci udělat bubáka. Uděláme bubáka, tati?“ škemrá asi pětiletý chlapec, zatímco tatínek vybírá v koutku u prodavače nejvhodnější dýni. Na tomhle místě si může každý návštěvník koupit dýni přesně na míru, od nejmenších okrasných, přes dýničky hokkaidó velké jako kulečníková koule až po obří oranžové plody s půlmetrovým průměrem.

Koho práce s vrtačkou, nožem nebo lžící na vydlabávání dužiny unaví, může se občerstvit. Jak jinak, než stylově, tedy dýňově. „Máme tu dýňové ragú, dýňový tataráček, dýňový krém, můžete ochutnat, co je vám libo,“ láká kolemjdoucí jedna z žen, které u stolu s pochutinami sto­jí.

Kdo zrovna neproniká do tajů dýňového krému a věnuje své své úsilí plodům v syrové formě, ten okamžitě zbystří, jakmile se ozvou slova zesílená tlampačem. „O půl čtvrté odcházíme do podzemí, opakuji, o půl čtvrté se přesouváme do podzemí,“ nese se nádvořím hlas jedné z organizátorek akce, Pavly Martinkové z Domu dětí a mládeže Slavkov u Brna.

V podzemí se oranžové plody rozzáří světlem svíček. „Už tam jedna část lidí byla, teď se chystáme znovu. Potom, až skončí dílničky, vybereme třicet dýní, které dostanou cenu. Protože z toho množství nejde vybrat objektivně tu nejlepší, tak budeme losovat z klobouku čísla,“ vysvětluje Martinková.

Zároveň si chválí počasí. „je to fajn, počasí nám přeje, takže se nemusíme tísnit jen v podloubí, ale můžeme mít stoly i venku na nádvoří. To jsme loni nemohli, protože se opravovalo,“ vzpomíná organizátorka.

Děti se zatím nedočkavě třesou na to, až své dýně rozsvítí. Ale návštěva tmavého zámeckého podzemí je jen pro ty statečné.