Na rozdíl od mnoha jiných ale letos nepálil a vzorky tak nepřinesl Emil Nohel. „Letos se mi nezadařilo. Přišel jsem tedy jako zahrádkář, chci podpořit ostatní. V podstatě akce totiž funguje tak, že co se vypěstuje, to se sem donese. A musím říct, že slivovice je kolikrát lepší, než prášky," usrkává ze své koštovačky Nohel.

Ostatně není jediným, pro koho je pálenka nejlepším lékem. „Než jsem začal jezdit do práce autem, dal jsem si každé ráno lok slivovice. V té době jsem neznal žádné chřipky ani jiné nemoci," poukazuje soutěžící Oldřich Slaný.

Starší lepší

Na rozdíl od kamaráda přinesl dva vzorky slivovice a jeden meruňkovice. Jedna ze slivovic, se kterou se chlubí, je letošní. Ta druhá z roku 2009. A právě ta si podle všeho vede víc než dobře. „Mám pocit, že jsem ji poznal. Myslím, že se nepletu, je totiž mnohem lepší, než ta letošní," chválí svůj poklad Slaný.

Není ale jediným favoritem. Silně mu konkuruje například Ivo Toman. „Přinesl jsem tři vzorky. Švestku, meruňku a třešeň. Každý rok něco vyhraji. Rozhodně mi ale o cenu nejde, spíš o podporu místní akce. I když na druhou stranu uznávám, že mi to radost dělá," říká muž.

Svou ale mezi víc než šedesáti vzorky prý nepozná. Navíc nechce ochutnat všechny. „Zvládnu zhruba polovinu, po troškách. Rozhodně ale chci okoštovat z každého druhu, co tady jsou. Nejraději mám meruňku, naopak neholduji pálence z jablek. Na meruňce mám rád, jak je voňavá. Pokud je tedy ovoce správně sesbírané, zbavené nahnilých kousků a pecek. Pak se ještě musí dobře vypálit a dodat trošku cukru podle sladkosti. Když je dobré léto, stačí kilo na sto litrů. Mně se letos slivovice povedla. Meruněk jsem neměl moc, ale ze švestek mám padesát litrů," popisuje Toman.

To Slaný si naladil chuťové buňky na celou plejádu vzorků. Počet přesahující šest desítek ho neodrazuje. „Předloni jich bylo sto dvacet a taky jsem to zvládl. Šedesát je taková norma. Chutě se mi nemíchají. Je důležité, že je zde rautový stůl a pomazánky, takže je čím zajíst," poznamenává a odškrtává další políčko na svém hlasovacím lísku.

Každý z vzorků je totiž označený kódem. Lidé u každého z nich zaškrtnou číslo od jedné do pěti. Jako ve škole: jedna znamená vynikající, pět špatná. „A kdo má pocit, že poznal svou pálenku, zapíše si její kód. Pokud se trefí, vyhrává cenu. Pro majitele tří nejlepších vzorků pak máme připravené slivovicové pralinky. První získá ještě diplom a velkou medaili," vysvětluje předsedkyně pořádajících holubických zahrádkářů Ilona Marinčová.

A třeba právě Slaný, přesto, že má stále úsměv na tváři, je při hodnocení přísný. Klidně dá i pětku. „Jedniček mám zatím málo," ukazuje na svůj lístek.

Ze své rodiny není jediným, kdo přispívá k holubickému veselí. Tři z vystavených pomazánek totiž připravila jeho žena. „Vždy míváme něco k zakousnutí, jednou je to kysané zelí, jindy zavařené speciality, slané pečivo nebo koláče. Chtěli jsme přilákat i ženy, rozhodli jsme se proto letos pro soutěž v pomazánkách. A také k ochutnávce likérů," vysvětluje Marinčová.

Likér z borůvek

V té chvíli jeden z likérů zkouší také Hana Hrdinová, i když se brzy přesune ke vzorkům slivovice. „Mám raději ji. Sladké likéry sice vyrábím, ale nemusím. Na ochutnávku jsem donesla meruňkový. Do třetiny litrové sklenice se nakrájí zralé meruňky, přidá se čtvrt kila cukru a dolije se to vodkou nebo meruňkovou slivovicí. Likér jde takto udělat z jakéhokoliv ovoce, třeba z borůvek. Nejraději mám ale z černého rybízu," popisuje.

Kromě likéru na košt donesla i tvarůžkovou pomazánku. Mezi její nejoblíbenější ovšem patří takzvaná vojenská. „To se smíchá slivovice, med a citron. Je to opravdová medicína, ideální na nachlazení. Na dnešek jsem ji ale neudělala, neměla jsem doma citron," krčí rameny Hrdinová.