Můžete přiblížit okolnosti vzniku oranžérie v Habrovanech?
Byla vystavěna nad zámeckým rybníkem jako zděná stavba obdélné dispozice na počátku devatenáctého století. Je nedílnou součástí celkové koncepce přírodně krajinářského zámeckého parku, který by se svou atraktivní kompozicí dal s malou nadsázkou přirovnat ke zmenšenině Podzámecké zahrady v Kroměříži.

V jakém stavu byla památka před rekonstrukcí?

Předcházely tomu dlouhé roky neúdržby, kdy obec Habrovany, vlastník objektu, hledala nájemce, který by ho využíval v jeho původní funkci a provozoval zde zahradnickou činnost, tedy pěstování a přezimování teplomilných druhů rostlin. Protože se takového investora dlouho nedařilo najít a stavba se svým stavem dostala až do kategorie nejohroženějších památek, rozhodla se obec pro zahájení celkové obnovy s využitím objektu jako restaurace. S tím byl také spojen způsob rekonstrukce, jelikož původní typ zasklení a systém vytápění by byly pro zázemí restaurace s celoročním provozem nerentabilní.

Která řešení tedy při obnově dostala přednost?

Například pro zasklení čelní stěny oranžérie bylo použité dvojsklo. Dále se rekonstrukce dotkla podřezání zdiva a zřízení izolace, odstranění střechy a železných konstrukcí, které byly v havarijním stavu a silně zkorodované bez možnosti repase. Potřeba byla obnova omítek, montáž nových střešních konstrukcí včetně tesařských a klempířských prací, montáž okenních a střešních výplní, zhotovení ocelových replik zastřešení obou bočních křídel a celkové odvodnění stavby.

Jak se do procesu zapojili památkáři?

Záměr byl s Národním památkovým ústavem konzultován v rozpracovanosti projektu i v době rekonstrukce. Cílem všech zúčastněných stran včetně projektanta, vlastníka a památkářů bylo zachování stavby v interiéru zámeckého parku jako významného dokladu hospodářského využití části zámeckého areálu, v návaznosti na potřeby současného využití objektu a potřeby nového provozu.

V čem spočívají památkové hodnoty oranžérie?

Spočívají především v jejím začlenění a funkčnímu využití v části zámeckého areálu, kdy část při severovýchodní hranici parku sloužila jako zámecké zahradnictví a ovocný sad. Právě v koncepci přírodně krajinářského pojetí parku a v souvislosti s módností pěstování teplomilných rostlin, byla na počátku devatenáctého století vystavěna nad rybníkem oranžérie.

Jaká byla původní podoba památky a její praktické využití?

Stavba, nejprve čtvercového půdorysu a posléze rozšířená, byla opatřena k jihu pěti vysokými prosklenými segmentovými okny. Nalevo od ní stála menší stavba obdélníkového půdorysu, což mohl být teplý skleník. Za ním byl adaptován dům zahradníka ze staršího objektu lisovny oleje, umístěný při hlavní cestě pod zámkem. V archivních pramenech z roku 1836 je k dispozici také soupis rostlin, které se pěstovaly ve vrchnostenské ovocné zahradě a v oranžérii. Soupis pořídil tehdejší zahradník Jan Skořepa.

Absolvovala stavba ve své historii už dřív nějaké výraznější úpravy?

Ve čtyřicátých letech devatenáctého století došlo k zásadnímu rozšíření staré oranžérie na oranžérijní skleník přístavbou dvou bočních křídel. Práce byly dokončeny kolem roku 1842. Téhož roku prošla obnovou i střecha, kdy bylo pokryto tři sta kusů cihlových tašek, na bočních křídlech pak bylo položeno tisíc kusů šindele. Podle archivního pramene z roku 1855 disponoval oranžérijní skleník třemi odděleními: První (teplé) sloužilo k umístění holandských rostlin, druhé (studené) sloužilo jako zimoviště květin a rostlin pro výsadbu letních okrasných květinových partií v parku a střední část byla užívána jako oranžérijní salón.

Menší skleníkový přístavek, který stával při levém křídle oranžérijního skleníku, byl po roce 1931 zbořen. Při tomto prodlouženém levém křídle byl vybaven železným zábradlím, umístěným nahoře na pochozí střeše objektu a dodnes je na levém křídle skleníku dochováno torzo želeného zábradlí. Litinový most, který vedl ze zámeckého svahu od zámku do zahrady, ústil právě před tímto křídlem skleníku.

Jak hodnotíte výslednou úpravu oranžérie?

S přihlédnutím k nutnosti nového využití stavby jako restaurace považujeme konsenzus, kterým byla obnova provedena, za uspokojivý a s notnou dávkou zachovaných kulturně historických hodnot objektu pro následující generace.