Na letošní podmínky poměrně teplé sobotní odpoledne bez deště a sněhu přilákalo do areálu památky hned několik desítek návštěvníků. „Počasí opravdu vyšlo par excellence, před námi je velmi pestrý program a můžeme jen doufat, že z nebe nezačne nic padat," hlásí do mikrofonu moderátor akce Michal Chylík.

Během jeden a půl hodinové přehlídky na návštěvníky čeká ukázka drezury, jízda zručnosti nebo také koňské pólo. „Jde o nejmladší olympijskou disciplínu, kdy proti sobě stojí dvě družstva. Jejich úkolem je ze hřbetu koně pomocí holí dostat míček do branky soupeře. Kdo to zvládne první, vyhrál," popisuje průběh hry moderátor.

Před zábavným programem je však nutné všechny na koních dekorovat. Úkolu se ujímá slavkovský starosta Ivan Charvát, kterému se všichni, nutno podotknout maskovaní jezdci, jeden po druhém představují. Před diváky se tak jako na běžícím pásu objevují masky jako čertice, vojáci, nechybí klaun, maltézský rytíř, indiánka nebo berušky.

Krátce nato se na trávníku chystají předvést své umění čtyři jezdkyně v čele s Kristýnou Lejskovou. „Ta je trenérkou jezdecké skupiny. Vystoupení předvede společně se svými žákyněmi Ivanou a Zuzanou Vystrčilových a Kateřinou Doubkovou. Přeji krásné pokoukání. Dámy, jsme zvědaví," uvádí Chylík.

Po drezurním vystoupení následuje asi půl hodinová přestávka. Jezdci se občerstvují a návštěvníci si můžou obhlédnout koně, pohladit si je a také se na nich povozit. Této možnosti využívá asi pětiletý Filip Wagner. „Jel jsem na malém i velkém koni. Na větším to bylo lepší. Taky bych se chtěl stát jezdcem," svěřuje se malý chlapec.

Moderátor stále vyzývá účastníky akce, aby ke zvířatům přistupovali zepředu, zezadu se jich koně můžou leknout a mohlo by se stát neštěstí. Diváci si jeho slova na rozdíl od zkušených koňáků berou k srdci. „Šel jsem k němu zezadu a kopl mě," říká svým známým jeden z jezdců, kterému však zvíře, jak se zdá, žádné zranění nezpůsobilo.

V areálu zámku se pohybuje víc než stovka návštěvníků, to těší jejího ředitele Aleše Šilhánka. „Napočítal jsem zatím asi sto třicet lidí, to je slušná účast. Vzhledem k počasí, které v uplynulých dnech panovalo, jsem opravdu spokojený," hodnotí ředitel. Ke konci bude zřejmě ještě spokojenější, diváků se trousí čím dál víc.

Po krátké pauze jsou na řadě soutěže. Jako první bude úkolem jezdců přejet přes modrou plachtu. „Každý si řekne, že na tom nic není. Omyl, opak je pravdou. Kůň, pokud má vstoupit na prostředí, které nezná, s tím má problém. Má totiž přirozenou obavu ze šlápnutí na neznámou plochu," představuje Chylík první disciplínu.

Že má pravdu, diváci zjišťují záhy. První dva předjezdci jakoby jeho slova vyvraceli, ti další je však už spíš potvrzují. Než aby koně vstoupily na modrou plochu, vzpírají se, snaží se ji objet a někteří si stojí za svým tak urputně, že jim jezdci raději ustoupí. „Kůň se prostě zasekne a nic s ním nenaděláte," shodují se jejich opatrovatelé.

Po zdánlivě jednoduché soutěži přichází pólo. Sama bych ho považovala za mnohem náročnější než právě skončenou jízdu po plachtě. Ale její účastníci se do malého bílého míčku trefují zcela bez problémů. Snad jim tak skvěle půjde i další disciplína, kterou bude jízda zručnosti. Diváků je čím dál víc. Vypadá to, že se tento nultý ročník skutečně podařil a lidé se můžou těšit na další.