Oslavnou jízdou spolu s dalšími jezdci vzdává hold vynálezci stroje, který mu téměř před patnácti lety přirostl k srdci. Právě díky Karlu Draisovi von Sauerbronn je to dvě stě let, co se začaly psát dějiny cyklistiky. A také je po něm pojmenované toto dnes už netypické vozidlo, s nímž Křivánek sklízí úspěchy a reprezentuje své rodné město.

V centru Slavkova postává několik zvědavců. Přišli se podívat na start třetího dne putování po jihu Moravy, který organizuje právě Křivánek. „Je velmi šikovný. A když ještě připočteme jeho věk a postavu, je skutečně obdivuhodné, co dělá. A věnuje se tomu na sto procent,“ vyzdvihují dva starší pánové Jaromír Gargoš a Stanislav Dostál.

Sami jízdu na drezíně nevyzkoušeli. Ani je to už neláká. Na rozdíl od Slavkovana Michala Tecla, který s Křivánkem na nedělní jízdu tentokrát po jihu Vyškovska vyráží. „Dnes nemusím do práce, takže jsem se rozhodl, že vyjedu taky. Je to poprvé, co s panem Křivánkem pojedu. Ani netuším, kolik to bude kilometrů. Ale nic mě nezdolá,“ směje se Tecl, který jezdí denně na kole z Brna a zpátky.

Kromě drezíny se těší i na vysoká kola, s nimiž se jejich majitelé rovněž účastní akce. „Určitě si jízdu na nich budu chtít vyzkoušet,“ těší se Tecl.

Naučit se ji není příliš složité. Tedy podle Josefa Peška z Chocně, který už s Křivánkem několik akcí absolvoval. „Důležité je naučit se na něm udržet rovnováhu. A nejhorší je nalézání a slézání. Pak už je to běžná rutina. Nicméně pokud z něj člověk spadne, a opravdu stačí narazit třeba na menší hrbol, hodně to bolí,“ popisuje Pešek, který kolo v roce 2009 sestavil sám se svým otcem a dědou. S hlavním aktérem akce se zná zhruba čtyři roky a jsou kamarádi. Potkávají se na různých závodech a dalších akcích. Neodmítl tak ani jeho pozvání na oslavnou jízdu. Ta vede kvůli bezpečnosti hlavně po cyklostezkách.

Křivánek se před startem obléká do napoleonské uniformy, která podle jeho slov váží se vším všudy pětadvacet kilogramů. „Budu ji mít jen na start. Pak se převléknu. V ní bych to nezvládl,“ přiznává šedesátiletý muž. Přesto má s jízdou v uniformě zkušenosti. „Jednou jsem v ní naráz ujel patnáct kilometrů. Ale bylo to utrpení,“ dodává.

Dvě stě kilometrů za čtyři dny zdolává poprvé. Na den ale má rekord sto třiatřicet kilometrů. „To jsem jel od ranního rozbřesku do noci. Před dvěma lety. Nyní bych to už nezvládl. Měl jsem těžké zranění nohy. Z drezíny,“ zmiňuje Křivánek a už se pomalu staví na start.

Tam s praporem v ruce čeká starosta města Michal Boudný, aby jízdu zahájil. „Na kůň!“ zavelí Křivánek a po starostově pokynu spolu se zhruba pětadvacítkou jezdců nejen na drezínách a velocipedech vyráží na osmačtyřicetikilometrový okruh. První zastávka budou Hodějice. Odtamtud zamíří do Heršpic, Křižanovic, Rašovic a poté zpátky do Křižanovic, Bučovic a pak opět přes Křižanovice zpět do Slavkova. A odměna? Ta přijde večer v podobě naraženého sudu piva.