Přesně tak, speed metalová kapela Velká Morava, která začala v roce 1988 zkoušet v Dražovicích, hlásí velký návrat. Přitom její útlum přišel už krátce po revoluci.

I když se v průběhu let několikrát sešla a příležitostně vystoupila, definitivní rozhodnutí k návratu padlo vloni na podzim. „Neexistuje bývalý muzikant. Je to jako s alkoholikem. Není bývalý alkoholik, je jen člověk, který nepije. Když je někdo muzikant, tak je muzikantem do konce života, ať už hraje nebo ne. Potřeba něco sdělit byla po celou dobu dost silná a stále nás neopustila,“ tvrdí Zhejbal.

Podle druhého původního člena kapely, kytaristy a zpěváka Lubomíra Klementa, je hudba Velké Moravy stále aktuální. „V podstatě jsme měli pocit, že má stále co říct. Už jak byla postavená tenkrát. Je pořád aktuální a nadčasová. Něco je navíc aktuálnější než třeba v roce 1989,“ myslí si Klement.

Hudební styl uskupení zůstává prakticky stejný. „Už Masaryk tvrdil, že stát by měl pokračovat na principech, na kterých vznikl. Myšlenka našeho stylu si myslím byla už tehdy výborná. Akorát v té době šlo o spojení, které u nás nikdo moc neznal,“ vzpomíná zpěvák Velké Moravy.

Netradiční spojení

Kapela totiž spojuje folklorní hudební motivy se speed metalem. Do kolen její členy ale srážely zažité názory u hudebních autorit. „Reakce na naši muziku byly tehdy u posluchačů výborné. Nicméně lidem v Praze, kteří tenkrát rozhodovali, jaká muzika je „ta správná“, se moc nezamlouvala. Řekli nám, že spojení bigbeatu a lidové muziky je scestné. Stejní lidé ale za deset let vychvalovali Čechomor a jeho pojetí hudby,“ podotýká Zhejbal, který kromě Klementa tvoří kapelu ještě s dvěma nováčky Davidem Klementem (bicí) a Romanem Novozámským (baskytara).

Původní členové, Josef Cigánek, který je profesionálním bubeníkem a baskytarista Aleš Matějíček, který působí převážnou část roku v Kanadě, tak zůstávají doživotními členy kapely. „Museli jsme proto skupinu doplnit o šestnáctiletého Davida a sedmnáctiletého Romana. Zatím to funguje výborně. Kluci jsou moc šikovní. V kapelách začíná být naprosto běžné, že v nich hrají muzikanti s velkým věkovým rozpětím. Poctivá muzika lidi spojuje. I na pódiu,“ přikyvuje Klement.

Kapela upozorňuje, že její texty jsou vždy autorské. Textově a hudebně za nimi stojí Stanislav Zhejbal. „Nevycházíme ze žádných předloh, jako jsou třeba sborníky lidových písní. Nechtěli jsme prostě vzít hotovou lidovou písničku a jenom ji muzikanstsky víc nabrousit. To, že jsou v našich skladbách náznaky moravské lidovky, vyplývá z toho, že jsme na ní všichni vyrostli,“ říká Zhejbal.

Inspirace při psaní hudby a textů prý přichází sama. „Každý druhý den se probudím a v uších mi hraje kompletní skladba, někdy i s částí textu. Nápad si musím okamžitě nahrát. Muzika vzniká obvykle současně s textem. Některé jsou hotové během minuty, o některých textech jsem přemýšlel i tři roky,“ tvrdí Zhejbal.

O tom, jak to v nové sestavě kapele šlape, se můžou milovníci hudby přesvědčit poslední březnový den v Kulturním domě ve Hvězdlicích. „Cílem letošního roku je natočit cédéčko, které chceme pokřtít v červnu, objíždět hudební festivaly a především se pořádně sehrát,“ prozrazuje Klement.

A proč vlastně název Velká Morava? „Šlo o období, které bylo pro Moravu velmi pozitivní. Velká Morava byla nejmocnějším a nejsilnějším slovanským státem ve střední Evropě. Žil zde hrdý a sebevědomý národ. Myslím si, že je dobré si to občas připomenout. Také je to období, které nám dává obrovskou inspiraci a možnosti,“ vysvětluje Zhejbal.

Zkušebna je základ

Kapela momentálně zkouší v prostorách Základní umělecké školy v Bučovicích. Právě na zkušebnu mají dva nejstarší členové kapely kuriózní vzpomínky. „Šlo o to, že nás ze zkušebny vyhodili. Protože jsme nemohli žádnou jinou najít, rozhodli jsme se, že si ji prostě postavíme. Asi za tři měsíce byla zkušebna z cihel hotová,“ vypráví Klement.

Vzpomínky to jsou navíc z dob, kdy velkou módu představovali pruhované kalhoty. „Kdo neměl černobílé pruhované kalhoty a nějaké cvočky, nebyl metalista. Vzpomínám si na jednu cestu do Budapešti, kam jsme jezdili na koncerty našich idolů – Iron Maiden. Našeho kamaráda tehdy slovenští celníci vysadili z vlaku a vrátili zpět, protože „v tomto oblečení přeci nemůže důstojně reprezentovat Československo“,“ směje se dnes Zhejbal.