Ta společně s věkovitou lípou, klenoucí se nad její stříškou, již po mnoho desítek let tvoří romantické panorama tamějšímu zámku i celé osadě. Jak se dovídáme ze zápisků račické farní kroniky, jejíž originál je uložen ve Vídni, kaple pochází z roku 1780 a byla postavena u příležitosti zřízení lokálie v Račicích.
V kronice je o tom uvedeno: „Mrtví byli dříve ukládáni k věčnému odpočinku na hřbitově v Drnovicích, kam byl městys Račice přifařen.
To však s sebou přinášelo značné obtíže, protože jeho obyvatelé museli poskytnout pohřební vůz i s potahem, a když drnovický farář sloužil mši v Račicích, byla obec i vrchnost zavázaná zabezpečit pro něj vedle povozu také občerstvení.
Vzhledem ke všem výše uvedeným obtížím rozhodl hrabě Braida zřídit v roce 1780 v Račicích hřbitov. Stalo se tak 23. července 1780, kdy byl desátou neděli po letnicích slavnostně vysvěcen drnovickým farářem Josefem Slamečkou za asistence račického kooperátora a kaplana k tomu určený pozemek. Stalo se tak za přítomnosti zakladatele hřbitova hraběte Braidy, jeho manželky, několika členů jeho rodiny a dalších vzácných hostí a velkého množství lidu.“
Z dalších zápisků se dovídáme, že v roce 1902 byl hřbitov opatřen zbrusu novým hlavním křížem, který byl vysvěcen 2. listopadu téhož roku. Zajímavý je také údaj z roku 1904, který uvádí, že tehdy byla kaple renovována nákladem obce Račice. Při té příležitosti byla restaurována olejovými barvami i kopie části obrazu Nejsvětější Trojice od Petra Pavla Rubense, jíž je kaple vyzdobena. Práci provedl malíř Hlaváček z Vyškova.
Od svého vzniku až do dnešních dnů slouží kaple jako zastávka poutníků jdoucích přes Račice k pobožnostem do známého poutního mariánského místa ve Křtinách na Blanensku.
K romantice místa a neopakovatelnému panoramatu obce přispívala po řadu let i věkovitá lípa, klenoucí se jako věrný strážce nad kapličkou. Letos na jaře však ořezáním velké části koruny mnoho ze své romantiky a neopakovatelného kouzla ztratila. Z přiložených fotografií je patrné, jak velmi se může změnit kouzlo důvěrně známých míst po každém neuváženém, nebo ne příliš citlivém zásahu do přírody.
Dagmar Stryjová
