Také se podílí na nové knize, která mapuje jeho osudy stejně jako samotný kinematograf. I když jsou už první kapitoly napsané, nemůže zatím prozradit, kdy se ke knize dostanou první čtenáři. Dozví se tam například o začátcích projektu, kdy musel Čadík bojovat o pozornost a o diváky.

Promítání mělo už v devadesátých letech často nenapodobitelnou atmosféru, pro obce se stalo obvykle velkou události. Nejinak tomu bylo v Dražovicích na Vyškovsku. „Lidé tam fandili letnímu kinu. Dívky nám dokonce přinášely občerstvení. Jako by ani nepanoval čas odcizení, čas televizní papučové kultury, čas podezírání a nikdy nekončící honby za penězi. Byla to dobrá štace. Při likvidování konstrukce pro promítací plátno pomáhali místní jen za tu cenu, že za každé lano musí vypít posádka jednu štamprli. Lan bylo šest,“ vzpomíná Čadík.

Různé varianty schránky Boxie.
Chytrá schránka z Vyškova: má ušetřit cestu na poštu pro balík

Určitou komplikací byly problémy s pokrytím všech nutných nákladů. O nezbytnou propagaci se starala často náhoda. „Dcera Markéta měla dva roky. Volal jsem proto do rádia Krokodýl a žádal o písničku. Službu měl moderátor Petr Holý, ze kterého se vyklubal můj žák z průmyslovky. Zaujalo ho vyprávění o pojízdném kinu, za vylepení plakátů rádia na maringotce poskytlo propagaci. Navíc Petr namluvil úvodní řeč před každým promítáním, nedlouho potom moderoval Česko hledá Superstar,“ vypráví.

Zájemci se těšili nejenom na českou klasiku, ale také na zahraniční velkofilmy. Například v roce 1996 kinematograf promítal Statečné srdce s Melem Gibsonem a oceněním v podobě šesti Oscarů. Ve Ždánicích na Hodonínsku za místním zámkem je tehdy zastihl prudký déšť. „Spustil se už před začátkem. Provozovatelé nevěřili, že se projekce vůbec uskuteční, podobně jako vedoucí Kulturního střediska. K všeobecnému údivu ale přišla spousta diváků, neodradilo je ani počasí,“ říká nadšenec.

Stromky patří ke kontejnerům na tříděný odpad.
Na odložení vánočních stromků mají Slavkované kontejnery. Některé končí pohozené

I tak nejraději vzpomíná na promítání Pelíšků v Třebíči. „Akce byla na podnět Miroslava Donutila. Slíbil, že na ně přijede osobně, ale nemohli jsme sehnat vhodnou kopii pro promítání. Nakonec se to tehdy podařilo a na výročí 21. srpna 1999 tak přijal pozvání i režisér Jan Hřebejk,“ poznamenává Čadík.

Na konci každé sezóny musel maringotku zazimovat. Rád vzpomíná i na své přátelství s hercem Bolkem Polívkou, se kterým se navštěvoval mimo jiné i na jeho farmě. Dostal navíc pozvání i na natáčení jeho televizní manéže, kde mu v zákulisí představil dokonce i zpěváka Karla Gotta, což dodnes považuje za nezapomenutelný zážitek. „Musím zmínit, že Bolkovi dlužím za vše. To on mi dával veškerou inspiraci a motivaci. Jsem rád, že jsem členem jeho královské družiny,“ říká Čadík.

Rostoucí popularita kinematografu ho dovedla časem od akcí na vesnicích až do Prahy. Při promítání na Střeleckém ostrově měl některé kuriózní zážitky. „Jednou jsem objevil bezdomovce spícího pod maringotkou. Nohy měl zabalené do igelitu, takže jsem se domníval, že jsem právě objevil oběť trestného činu,“ vzpomíná Pavel Čadík.

Zatímco zpočátku se na projektu podílel sám, postupně se zapojil i jeho bratr Josef, který se do té doby věnoval především soukromé škole. Právě odtud získal projekt jméno, pod kterým byl nejznámější. Dnes se už jejich cesty spíše rozešly. Zatímco Josef pokračuje pod známou značkou s modernější technikou, Pavel dává přednost klasickým celuloidovým pětatřicetimilimetrovým filmům. Loni se postaral třeba o promítání v Hruškách na Břeclavsku zasažených tornádem aby tak napodobil své cesty po obcích zasažených povodněmi v roce 1997.

PAVEL ČADÍK

- Poprvé promítal už v roce 1992.

- Cestoval po obcích se svojí maringotkou.

- Proslul promítáním po obcích postižených povodněmi v roce 1997.

- Loni takto vystoupil po tornádu i v Huškách.