Strach o osud Habrovanského zámku, který je domovem lidí s nejrůznějším tělesným postižením, neutichá. Kraj, který je zřizovatelem ústavu, chce totiž jeho nynějším obyvatelům vybudovat náhradní bydlení. Cílem je přeměnit velká pobytová zařízení na menší typy, kde se klienti víc přiblíží běžnému způsobu života.

Další směřování Ústavu pro tělesně postižené není lhostejné vedení obce. „Účastníme se různých sezení, na nichž se máme dozvědět víc o osudu zámku a klientů. Podle posledních informací tam má být provoz zrušený v roce 2015,“ řekl starosta Habrovan Radoslav Dvořáček, který je podle svých slov zásadně proti jeho rušení.

Zástupci kraje nicméně zprávy o úplném konci ústavu popírají. „Tamní zámek je sice součástí programu transformace ministerstva práce a sociálních věcí, ta má však několik etap. Teprve v případě klesajícího zájmu bude možné uvažovat o jiném využití objektu než k účelům sociální péče,“ informoval mluvčí krajského úřadu Jihomoravského kraje Jan Chmelíček.

Habrovanský zámek je totiž od roku 2007 zapojený do pilotního projektu Transformace pobytových zařízení sociálních služeb.

Ten má klientům umožnit zejména aktivní začlenění do společnosti. „V loňském roce se někteří uživatelé odmítli do projektu zapojit. Proto jsme rozhodli o jeho etapovém řešení. Každá etapa podléhá samostatnému projednání a budou do ní zařazení klienti, kteří o to projeví zájem. Zapojit se do první etapy chce už skupina uživatelů,“ vysvětlila Alena Švecová z odboru sociálních věcí Krajského úřadu Jihomoravského kra­je.

Vedení Habrovan si nicméně nedovede představit, že by se lidé, kteří v ústavu prožili kus svého života, někam stěhovali. „Ti lidé jsou na zámku desítky let. Od začátku jsem kategoricky proti tomu, aby se stěhovali. Snažil jsem se proti rozhodnutí bojovat, ale jednoduše se už něco nastavilo a zřejmě s tím nikdo nehne. Co vím, tak z nějakých pětašedesáti lidí by změnu volilo tak patnáct, zbytek je proti,“ nastínil Dvořáček.

Stejný názor zastává také předsedkyně brněnské místní organizace Svazu tělesně postižených Marie Dolečková, která proti zrušení ústavu bojuje. „Lidé se bojí, žijí v neustálé nejistotě. Na zámku je špatná atmosféra, dneska platí něco, zítra může být všechno jinak. O stěhování má zájem skutečně jen pár lidí, jsou to vesměs mladší klienti, kteří jsou na tom ale jinak než sedmdesátiletí lidé, kteří v ústavu strávili většinu svého života,“ myslela si Dolečková.

Ta nechápe, že se má rušit zařízení vybudované za velké peníze. „Je to reprezentativní ústav. Vše je přizpůsobené k životu na vozíku, lidé mají k dispozici vše od lékaře, zubaře, rehabilitaci, ovládání dveří na fotobuňku, přístupů na toaletu až po možnost signalizace pro přivolání sestřiček. Také pořádají různé kulturní a společenské akce. Mají v místě počítačové středisko, naučili se ovládat počítač a internet,“ vyjmenovala výhody ústavu Dolečková.

Kraj je ale neoblomný. Jak už dříve uvedl ředitel Habrovanského zámku Marcel Funderák, peníze jsou už dávno nachystané z Evropské unie. Projekt podle něj klientům nabídne možnost svobodnějšího života. Podle ředitelových slov si navíc budou sami rozhodovat o svém životě.

Redakci Vyškovského deníku Rovnosti se podařilo spojit s několika klienty ústavu. Ti dokonce už dříve sepsali petici krajskému hejtmanovi Michalu Haškovi. „Stále máme poslední zprávy o tom, že v červnu 2015 nebude žít na Habrovanském zámku nikdo. Pořád bojujeme za jeho záchranu. Změnu by skutečně uvítalo jen pár jedinců, ostatní chtějí zůstat. Jsou spokojení. Povídají nám, že půjdeme do přirozeného prostředí, do náhradního bydlení, ale my máme přirozené prostředí na zámku,“ uvedl klient ústavu Antonín Hrabec.

Situace kolem zámku doslova ubíjí i předsedu občanského sdružení Vozíčkáři ze zámku Jiřího Šanderu. „Kéž by v ústavu mohla alespoň zůstat generace, která by v něm v klidu dožila. Stěhování nechceme, i když budeme mít nějakou péči, stejně přijdou nějaké problémy, které už někteří z nás sami nezvládnou,“ prohlásil Šandera.

Ředitel ústavu už dříve rezolutně odmítl, že by poskytovaná péče klesla. „To nám neumožňuje ani zákon, ani naše morální závazky vůči klientům. Péči samozřejmě budeme nabízet dle potřeby. Někde třeba čtyřiadvaceti­hodinovou, jinde kratší,“ připomněl už dříve Funderák. Ten se ale už k celé záležitosti dál odmítá vyjadřovat.

V místě ústavu má zůstat jen logistické jádro. Tedy správní budova a Rychta, středisko denních aktivit. To má lidem zajišťovat náplň dne. Zda je reálné, aby někdo z klientů na zámku přece jenom zůstal, kraj konkrétně neuvedl. „Procesy transformace jsou uskutečňované takovým způsobem, aby nebyly v rozporu se zájmy uživatelů,“ zdůraznila Švecová.