Lidé si však dlouhodobě s klíšťaty hlavu nelámou, přestože nemoci jimi přenášené zasáhnou každým rokem desítky lidí z regionu.

Podle přibližné statistiky krajské hygienické stanice se nechá očkovat jen jeden z každých sedmi obyvatel kraje. „Přesná čísla neznáme, protože lidé se můžou nechat očkovat kdekoli, nejen u nás. Počet naočkovaných lidí odhadujeme tedy podle počtu prodaných vakcín,“ řekla vedoucí protiepidemického odboru krajské hygienické stanice Renata Vaverková.

V současné době je podle statistik proti klíšťové meningoencefalitidě naočkováno asi patnáct procent obyvatel kraje. Podobná čísla zaznamenali na hygienické stanici i v minulých letech.

Očkování mohou zájemci podstoupit v nemocnicích, v očkovacích centrech, nebo přímo u svých praktických lékařů. Právě zkušenosti praktických lékařů podporují závěry hygieny. „Lidé se moc očkovat nechodí, rozhodně nezaznamenáváme žádný nárůst. Je to většinou kvůli penězům, vakcína něco stojí,“ poznamenala krásenská lékařka Helena Cendelínová, která ordinuje také v Ruprechtově a Studnicích. Podobnou zkušenost má i její kolegyně z Rousínova.

Epidemioložka Vaverková upozornila, že očkování proti encefalitidě má velký význam. „Žádná alternativní obrana, která by byla na stejné úrovni, neexistuje. Encefalitida je virové onemocnění a neexistuje lék, který by ho přímo vyléčil. Můžeme pouze podávat podpůrné látky, které pomůžou organismu se s virem vypořádat,“ podotkla Vaverková.

Na pozoru by se proto měli mít zvláště starší lidé, kteří mají oslabený imunitní systém. Nebezpečí encefalitidy tkví také v tom, že její první příznaky připomínají chřipku a než se začne s léčbou, bývá už nemoc v pokročilém stadiu.

Mnoho lidí se však encefalitidy vůbec nebojí. „Už jsem měl ve svém životě klíšťat požehnaně, ale očkovat se nechystám. Do lesa chodím často, ale nemám strach, že bych dostal encefalitidu,“ uvedl Rudolf Kadlec z Ježkovic, který dřív v lese pracoval a je tam stále jako doma. Přesto už zkušenosti s nemocí přenášenou klíšťaty má. „Asi před pěti lety jsem měl borreliózu, ale proti té očkování není, takže je to stejně jedno,“ doplnil Kadlec.

Zatímco proti encefalitidě existuje očkovací látka a chybí lék, u borreliózy je to přesně naopak. „Borrelióza je onemocnění bakteriální, takže očkování proti ní není. Nemocné pak léčíme pomocí antibiotik, vůči kterým je bakterie někdy odolná, takže je musíme často podávat opakovaně,“ vysvětlila epidemioložka Vaverková.

Zkušenost vyléčeného pacienta slova epidemioložky potvrzuje. „Bral jsem různá antibiotika po dobu tří měsíců, než mi zabrala,“ popsal Kadlec. Patřil mezi ty šťastnější pacienty, které na nemoc upozornil jeden z nejnápadnějších prvních příznaků. Našel na svém těle červenou skvrnu s bledým středem postupující od místa kousnutí. „Toto je nejviditelnější první příznak borreliózy, ovšem v polovině případů se neobjeví,“ vysvětlila Vaverková.

Odhalení borreliózy v raném stádiu je přitom klíčové. „Borrelióza narušuje nervový systém, a pokud se začne léčit pozdě, škody, které už stihla napáchat, bývají nevratné,“ upozornila Vaverková. Ročně se na Vyškovsku borreliózou nakazí asi padesát lidí. Počet lidí nakažených klíšťovou encefalitidou je mnohem nižší, počítá se na jednotlivce.