Proč tedy vlastně? Vedle osobního příkladu Červinkova otce, který kouzlu hasičiny také podlehl, stála na počátku jeho kariéry jedna příhoda. „V Brně-Jundrově jsem měl kamaráda a při jednom prázdninovém volnu jsem zhlédl hasičské veřejné cvičení. Vystoupili žáci hasičského sboru z Jundrova a Komína se žebříky a sekyrkami. Jejich úspěch na veřejnosti ve mně zanechal dlouholetou vzpomínku,“ vyznává se v knize Červinka.

Velký vliv na něj měl také osobní příklad hodějických hasičů, když je mohl pozorovat při různých zásazích, o něž nebyla v době jeho dospívání nouze. A tak se v roce 1943 přihlásil do hasičského sboru a o dva roky později už byl přijatý.

Být hasičem je docela dobrodružství. K hasičskému údělu neodmyslitelně patří boj s ohněm a dalšími živly. A právě popis těchto mimořádných událostí je pro běžného čtenáře na Červinkově publikaci tím nejpoutavějším a nejpoučnějším. Nechybějí zajímavosti, jako třeba řádění žháře v Hodějicích na konci třicátých let. A vyprávění potvrzuje, že s neštěstím chodí ruku v ruce také lidská odvaha a obětavost. „Při požáru obytného stavení pana Čermáka u koupaliště dopravili ruční stříkačku ze zbrojnice k ohni čtyři hasiči a mezi nimi i můj otec. Ale jak tuto stříkačku dostali dolů k potoku, kde je velký sráz, to nikdo neví. Při dotazu u mého otce byla odpověď: „Inu synu, strach někdy dělá zázraky.“ A víc mně říci nemohl. Závěrem možno říci, že tuto ruční stříkačku od potoka na cestu vytahovaly dva páry koní a celé družstvo hasičů a do dnešních dnů se nepodařilo zjistit pachatele těchto ohňů,“ líčí Červinka.

Pohnuté je také líčení dvou požárů dřevařských závodů v Bučovicích z roku 1943 a poté o třicet let později. „Velký požár výrobní haly v UP závodech v Bučovicích vznikl při směnném provozu v 9.10 hodin, takže prvořadým úkolem byla evakuace zaměstnanců z hořícího objektu a následovalo hašení. Byl zřízen štáb hašení požáru a jeho pomocí byla likvidace prováděna. I když likvidace požáru byla co do rozsahu velmi náročná a složitá, byl za pomoci okolních sborů, vojenské jednotky místní posádky a již okresního požárního útvaru ve Vyškově a také požárního útvaru z Brna v odpoledních hodinách zlikvidován. Škoda byla vyčíslena na milion tři sta tisíc Kčs a uchráněné hodnoty zhruba pět milionů Kčs,“ popisuje Červinka.

Pohnuté je také jeho líčení tragické smrti dvou speleologů v jedné z jeskyní Moravského krasu v roce 1970, jež se přes obrovské úsilí řady požárních sborů nepodařilo zachránit i dalších událostí.