Dnes už zkušená pekařka se přitom péct naučila až ve čtyřiceti letech. Přivedlo ji k tomu manželství. „Můj muž byl vždy velký gurmán. Tak jsem si řekla, že se naučím péct jako moje babička," říká Urbanová.
Od babičky získala také mnoho receptů. „Některé se dědí z generace na generaci. Koláče, které jsme pekli na festivalu, se v naší rodině připravují už přes padesát let," říká žena, která umí připravit i takové speciality, jako jsou bramborové pegáče podobné koláčkům nebo tradiční beleše, které vypadají jako vdolky.
Přiznává, že si recepty časem začala trochu upravovat. „Babička například používala sádlo, já mám raději olej. Buchty a koláče potom vydrží déle vláčné," vysvětluje pekařka.
Nejčastěji peče pro rodinu a známé, kteří podle ní dokáží její snahu nejlépe ocenit. „Často mi pomáhá moje desetiletá vnučka. Pečení ji baví a má velký talent," říká pyšná babička.
Na pečení je podle ní nejhezčí uchovávání tradice. „Je škoda, že se některé recepty už vytrácejí. Většina mladých dnes umí připravit nanejvýš perník nebo štrúdl z kupovaného těsta. Je to velká škoda," říká důchodkyně, kterou láska k jídlu provází celým životem. Dříve pracovala jako dělnice ve výrobně střívek na uzeniny. Teď pomáhá synovi v jeho restauraci.
MARTINA HANUŠOVÁ
