Osmnáctiletá Hana Krsková z Vyškova sklízí úspěchy ve hře na klavír a začala se věnovat také hře na varhany. Jejím snem je hrát na vznešený nástroj pro lidi, v kostele. Dívka, která navštěvuje septimu vyškovského gymnázia, se představuje v dalším díle pravidelného seriálu Vyškovského deníku Rovnosti Mladé talenty.

Nadaná Hana má umění v krvi od malička. „Na klavír jsem začala hrát už od první třídy základní školy. Asi to tehdy úplně nebyl můj nápad, ale mamka, která na klavír a také na varhany hraje skvěle, mě do základní umělecké školy přihlásila. Ze začátku jsem se do cvičení musela nutit. Postupně, jak z nástroje začalo vycházet něco, co už se dalo poslouchat, mě hraní začalo bavit. Takže jsem ráda, že jsem hraní nenechala," vzpomíná Hana.

Díky učitelce

Za všechno, co umí, vděčí podle svých slov učitelce Kataríně Strakové ze Základní umělecké školy z Ivanovic na Hané. „Byla to ona, která mě od malička ve hře na klavír vedla, a až letos jsem začala cvičit pod vedením učitelky Kupkové. Dnes si na klavír ráda zahraji například skladbu Rašení jara od Christiana Sindinga. Líbí se mi hlavně klasická a romantická hudba od Dvořáka nebo Chopina," říká mladá klavíristka.

Dlouhá léta cvičení jí loni přinesla ovoce v podobě prvního místa v okresním kole soutěže ve hře na klavír. „Díky tomu jsem postoupila do kola krajského, kde se mi dostalo čestného uznání. Myslím ale, že to muselo být malou účastí. Do soutěží jsem se totiž nikdy moc nehrnula," dodává skromně Hana.

Učarovaly jí však také varhany, a proto se loni rozhodla, že na ně začne hrát. Přihlásila se proto k panu učiteli Halodovi, který vyučuje na vyškovské umělecké škole. „Dá se říct, že varhany mě lákaly od dětství. Je to takový krásný velkolepý nástroj, který má mnoho barev a dá se na něm pomocí rejstříků navolit zvuk různých nástrojů a jejich kombinace. Vždycky jsem obdivovala lidi, kteří na varhany dokážou hrát, a tak jsem si řekla, že když už mám základ, kterým je hra na klavír, hru na varhany zkusím také," usmívá se osmnáctiletá dívka.

Říká, že nejtěžší je zvyknout si na to, že do hry musí zapojit také nohy. „To, co se hraje ručně, mi jde. Hrát i za pomoci pedálů už je komplikovanější. Máme ale ve třídě k dispozici elektrofonické varhany, na kterých je možnost také cvičit," pochvaluje si.

Na profesionální dráhu umělkyně si asi netroufne, ráda by se však dopracovala k tomu, aby mohla na varhany hrávat v kostele. „Občas si po mši zkouším některé skladby zahrát, ale varhany si nastavuji co nejtišeji, abych nebyla moc slyšet. Při mši jsem zatím hrála jenom dvakrát, ale jen úryvky. Celou bych si hrát ještě netroufla," zdůrazňuje varhanistka.

Hraní by si ráda zachovala jako koníčka. I když se moc nezamlouvá jejím domácím mazlíčkům. „Je to pro mě takové odreagování od všední činnosti. Na klavír ráda hraji i doma, jinak ráda odpočívám se svýma kočkama. Mám jich hned pět. Ta nejstarší už dokonce asi získala hudební sluch, protože když začnu cvičit, tak neodchází. Nebo už je asi úplně hluchá, protože ostatní kočky vždycky utečou, sotva otevřu klavír. Až na kočky mé cvičení doma nikomu nevadí, ale ty chuděrky jsou nucené vyklidit své pelíšky, i když venku mrzne," směje se gymnazistka.

Říká, že ráda také čte, jezdí na kole, nebo si zajde na zahradu. „Na moje ostatní koníčky ale už příliš nezbývá čas. Ráda čtu hlavně o prázdninách. Naopak ve školním roce, když se mám devět hodin dívat do učebnic, jsem už večer na čtení unavená," přiznává Vyškovanka.

Škola? S přehledem

Ve škole prochází s dobrými známky, a proto si může svou budoucí vysokou školu vybírat. „Za rok budu maturovat, ale na kterou školu se dám potom, zatím váhám. Ve škole mi jde všechno, kromě tělocviku. Na ten talent opravdu nemám. Snaha by byla, ale tabulky asi nesplňuji," směje se upřímně talentovaná Hana.

Po škole se chce věnovat hlavně něčemu užitečnému. „Prostě chci jednou dělat něco, u čeho nebudu mít pocit, že jsem jen promarnila několik pracovních hodin. Dost možná to bude nějaká práce s lidmi, ale co přesně, nebo v jakém oboru se pak budu pohybovat, ještě zatím opravdu nevím. Jsem zkrátka takový váhavý člověk, což mě provází odjakživa," přiznává dívka.