Možná až moc, a tak někteří z diváků před zahájením programu hledají útočiště v přilehlé ohradě pro kozy, kde je stín. Připojuji se k nim a slavnost může začít.

Před samotným křtem nabízí organizátoři ústy jednatele sdružení Jiřího Novotného bohatý doprovodný program. Zaujímám výhodné místo pro koukání a focení a očekávám první účinkující. „Teď se právě představují největší skvosty, které tu máme. Fríská klisna, anglický plnokrevník a kladrubský kůň, který je velice zajímavý. Jedná se o čtyři sta let šlechtěné plemeno, které je dnes součástí dědictví Unesco,“ ukazuje Novotný na krásného bělouše, který právě odklusal z čerstvě otevřené jízdárny. Hned ho ovšem střídá Černá perla, kterou bych věru nechtěl potkat v noci v lese. „To je právě Fríská klisna, velice mohutný kůň. Bývali to rytířští koně, jezdilo se na nich na křížové výpravy, protože unesli těžké rytíře a byli větší než koně arabští. Je to v podstatě válečný stroj,“ doplňuje komentářem probíhající drezuru organizátor.

Po úvodním představení následuje něco, co si jako laik ani pořádně neumím představit. Koňská čtverylka? To snad nemyslí vážně, říkám si. Ale myslí a dva nádherní hnědáci právě doslova tančí na píseň ze Sedmi statečných. Vedle mě je pozoruje mladá rodinka z Nemojan, která sem dnes zavítala spolu s dobrou stovkou dalších diváků. “Máme rádi koně a navíc tady jezdí holčička od kamarádky, tak jsme se přijeli podívat hlavně na ni,“ líčí impulz k návštěvě koňských slavností maminka Karla Klacková. Při pohledu do jejích očí v průběhu koňské čtverylky je otázka, jestli se jí tu líbí, naprosto zbytečná.

Ověšený teplokrevník

Sotva dohraje hudba a moderátorka se opět chopí mikrofonu, zjišťuji, že „koňská čtverylka“ nebudou poslední slova, která mě tu dnes překvapí. Následují voltiže. Že by to byla ta akrobacie na koních? Hádám vyloženě namátkou a mám zase jednou šťastnou ruku. Na písek jízdárny nabíhá český teplokrevník Bim ověšený sedlem plným madel a skupinka akrobatek od nejútlejšího věku. O tu nejmenší mám skoro strach, jistě nechodí ještě ani do školy. Ale po prvních pár otočkách pochopím, že je na koni jako doma. Starší z děvčat pak předvádí vyloženě kovbojskou gymnastiku.

Blíží se zlatý hřeb programu. Hříbata vbíhají na scénu v doprovodu svých maminek. Nejmladší z nich má v porovnání s ostatními ojedinělou barvu. „Maminka Happy Appy je slovenský čudnokrevník, jak mi říkáme, protože je různě křížená. Má podobný barevný základ jako plemeno Apaloosa, takový ten strakatý americký kůň. Tak jsme ji připustili čistokrevným apaloosákem a hříbátko má krásnou barvičku po tatínkovi,“ vysvětluje původ malého strakáče jeho chovatelka Jana Novotná.

Čerstvě ošerpovaná koňská mládež využívá chvíle úplné volnosti a začíná na písku dovádět, a tak mě při pohledu na jejich divoké skoky zajímá, jak náročná je jízda na koni. „Když má člověk pohybové nadání, tak je to hračka. Měli jsme tu třeba kluka, který vedle jezdění tancoval a jezdil díky tomu parádně, protože dokázal vnímat rytmus. Ale není to těžké pro nikoho, jen to u každého jinak trvá,“ utěšuje mě lidská máma Happy Appy.

Ani jsem si v záplavě té koňské krásy nevšiml, že slunce už kleslo povážlivě nízko, a tak odcházím nabažený zážitky s mírnou lítostí, že jsem v tom zaujetí nestihl zkusit speciální jehněčí hamburger.