Jezdecký dárek za pololetní snažení se holčičky zcela jistě ještě netýká, nedalekou skupinku netrpělivě přešlapujících dětí s rodiči už ale pohltila něžná krása kombinovaná s ladným pohybem čtyřnohého zvířete. „Mám tu mladé cvičitelky i děti z Jezdecké školy, které už za sebou mají základní jezdecký výcvik. Je to poměrně náročná zkouška, takový řidičák na koně. A aby to nebylo sobecké, já sám pro sebe a můj koníček, a věnovaly se také ostatním, tak děláme nejrůznější aktivity pro širokou veřejnost," popisuje vedoucí Jezdecké školy Jarmila Režná.

Nejen o svezení

Někomu se možná může zdát, že půjde o obyčejné svezení na koni, mladí nadšenci, kteří v jízdárně Šafářského dvora tráví několik hodin týdně, ho však dokáží udělat neobyčejným. „Naši svěřenci se učí na kryté jízdárně nezištně pomáhat ostatním, dítě vysadí na koně, zabezpečí ho a povodí, a trochu se snaží své poznatky přenášet na něj," připomíná Režná.

To malý Filip si v sedle zřejmě neuvědomuje, že kůň byl vždy chloubou dobyvatelů a pod údery jeho kopyt se utvářely dějiny, ze soustředěného výrazu se dá ale vyčíst, že jeho očekávání je veliké. „Syn už na koni párkrát jel. Když je podobná příležitost, tak se vždycky rádi zúčastníme. Bereme to jako příjemné zpestření dopoledne. Je v první třídě, takže to s pololetním vysvědčením dopadlo dobře," usmívá se v pískové jízdárně Vyškovanka Jana Jarošová.

Za doprovodu zkušených vodičů už majestátní koně krouží pomalu po obvodu jízdárny. Několik úvodních objetí ještě ukazuje, že některé děti si na pohled z koňského hřbetu teprve zvykají, posléze je ale vedoucí stáje nabádá, aby svým rodičům zamávaly, nebo koně poplácáním pochválily.

Klidnou jízdu přeruší až zvídavý dotaz jedné z malých návštěvnic, zda koník kouří. „Nekouří!" dostává se jí velmi rychlé odpovědi.

I když slunečné počasí jezdeckému setkání přeje, dospělí mají možnost nabídnout si kávu nebo čaj. Děti pak za odměnu dostanou perníkovou podkovu a odznak na památku. Režná mezitím přítomné seznamuje i s druhy koňské chůze. Z kroku, klusu a cvalu si ale malí jezdci kvůli bezpečnosti vyzkoušejí jen ten první. „Třetí rychlost, cval, známe z amerických filmů, ve kterých kůň celý den cválá. To je ale pořádná hloupost, je schopný cválat v kuse tak maximálně dva kilometry. Pak už je to velmi vyčerpávající a zatěžující. Například u Velké pardubické je kůň celý život na podobné závody připravovaný, nominačními dostihy se dostane jen ta největší špička," upozorňuje Režná.

Na dostřel kopyta

Koně mezitím předvádějí harmonickou souhru, jsou poslušní a děti tak s nimi můžou přejít i přes nízkou překážku. Vedoucí školy také nadšeně fotografující rodiče upozorňuje na bezpečnou vzdálenost od koně, která by měla být kolem tří čtyř metrů. „Jak se říká na dostřel koňského kopyta. Proto k nim přistupujeme vždy zepředu, abychom je nevyděsili," zdůrazňuje Režná.

Další skupinka zájemců zatím v protější stáji vidí, že kůň není jen o krásných projížďkách lesem, ale že se děti učí zodpovědnosti za živého tvora. Moc dobře tak vědí, jak vypadají vidle, lopata nebo sláma. Všímavého koně ale zajímá spíš mrkev, kterou drží jedna z návštěvnic v ruce. Má ale smůlu, protože holčičku víc zaujali králíci, morče nebo osmák, kteří jsou v nedalekých klecích. Pro ni je kůň holt až moc veliký. Zatím.