Most z devatenáctého století během dlouhých desetiletí dost utrpěl. „Nejhorší bylo, že podlaha mostu byla z betonu. Když pršelo, tak na ní zůstavala voda a vlhkost ničila kovovou konstrukci. Kdyby byla podlaha ze dřeva, byl by most v mnohem lepším stavu, protože dřevo by vlhkost pohltilo,“ objasňuje Bartošek.
Tomu se podařilo přesvědčit vedení Habrovan, že nejlepší bude most co nejvěrněji opravit. Musel radním třeba vymluvit představu, že nýty nahradí jednodušší sváry. „Svařovat most by bylo opravdu špatné. Nýtování je sice časově náročnější, ale most bude vypadat mnohem lépe,“ vysvětluje kovář.
Spoustu nýtů si musel sám vyrobit, protože žádné ocelárny je v požadovaných rozměrech už nedělají. V devatenáctém století bylo ale nýtování běžnou konstrukcí, ostatně je tak spojená i slavná Eiffelova věž. „Nýty se zahřejí, vrazí do otvoru. Z druhé strany se pak do požadovaného tvaru upraví speciálním nástrojem, takzvaným hlavičkářem,“ popisuje pracovní postup Bartošek.
Staří mistři měli podle něj nýtování v krvi. Dokázali jím spojovat obrovské konstrukce. Nahřáté nýty jim přitom pomahači házeli přímo do rukou, takže s nimi museli přímo bleskově manipulovat.
Pro Bartoška není problém zopakovat starý osvědčený pracovní postup. Potíže vyvstaly spíš se sháněním materiálu. „Zjistil jsem, že dnes nikdo nedělá požadovaný L profil v takové délce a tloušťce jako u hrabovanského mostu. Potřeboval jsem dvanáct metrů dlouhé profily silné sedm milimetrů. Dnes se prakticky dělají jen I profily dlouhé šest metrů. Nové vám nikdo nevyválcuje, pokud neodeberete rovnou deset tun. A já potřeboval čtyři tyče,“ říká řemeslník.
Z nelehké situace pomohla šťastná náhoda. „Jedna paní v ostravských ocelárnách se podívala na můj web a začala mi vysloveně fandit. Nakonec se stal malý zázrak, ve skladech našli nějaké zapomenuté profily, které jsem potřeboval. Po nějaké době se mi je podařilo po dlouhých vyjednáváních s dopravci dostat do Křenovic,“ svěřuje se Bartošek.
A jak bude vlastně technická památka z dob průmyslové revoluce po rekonstrukci vypadat? „Most byl natřený suříkem, který se používal v devatenáctém století jako základová barva. Dnes se to už nesmí, je jedovatý, protože obsahuje olovo. Na suříku byl zelený nátěr. Já jednotlivé součásti opískuju, některé nahradím a nakonec pozinkuju a nechám v barvě kovu. Takhle by měl most vydržet dalších sto let,“ popisuje Bartošek.
Most, který původně spojoval areál zámku se zahradou a poté ho instalovali nad potok v zahradě, by měl být opravený do poloviny července. Po něm se zřejmě kovář pustí do opravy kovové oranžerie z habrovanského parku.
