„Je to krásná ukázka lidového baroka. A přitom jiný kovář prohlásil, že je dobrá tak akorát do šrotu, a že by se měla udělat nová, moderní. Já se ale rozhodl ji zrestaurovat. Dělám kopii podle původní předlohy. Vše je jako postaru, bez svařování, pospojované nýty,“ říká Bartošek, který podle originální zadní brány vyrábí i bránu přední a další doplňky.

„Vše je pozinkované, ošetřené žárově proti korozi, takže vydrží dalších sto let,“ slibuje Bartošek.

Protože bohdalický hřbitov slouží i okolním obcím, které se na bránu složily, ozdobí ji kovář obecními znaky Bohdalic-Pavlovic s Manerovem, dále Kozlan a Bohatých Málkovic.

Na své dílo je Bartošek velmi pyšný a chce se s ním pochlubit i dalším kolegům. „Koncem srpna se koná setkání uměleckých kovářů na hradě Helfštýn a tam předvedeme jak originál, tak i kopii,“ těší se kovář.

Tvrdí, že umělečtí kováři mají stále o práci postaráno. Například už tři roky Bartošek vytváří kříže, mříže a další doplňky na Svatém Kopečku v Olomouci. Pro morový sloup v Lipníku nad Bečvou zase vyrábí korunu pro sochu Ježíše, kterou bude pozlacovat. Hodně se zaměřuje na restaurování uměleckých děl, na což má i licenci od ministerstva kultury.

Na Vyškovsku zhotovil například litinový kříž v Ruprechtově či kříže kostelních bání v Podbřežicích a Šaraticích. Nevyhýbá se ale ani moderním mřížím, zábradlím, plotům, plastikám. Raritou jsou mučící nástroje, kterými vybavil expozici mučírny v Moravské Třebové. V jeho dílně dodnes visí na ozdobu klec pro odsouzence.

Stylovým doplňkem dílny je i starobylý kovářský měch. „Ten je sice funkční a mohu zájemcům ukázat, jak funguje, ale dnes už máme všechno na elektřinu,“ směje se Bartošek.

Zdi pracoviště zase zdobí řada bodných a sečných zbraní, které kovář vykoval. „Jsem také nožíř,“ připomíná Bartošek a ukazuje soubor francouzských zbraní z napoleonských dob od pěchotních až po generálské. Sám je členem napoleonské sekce křenovického šermířského spolku Buhurt. Bitevních akcí se zúčastňuje v uniformě francouzského dělostřelce.

Bartošek se kovářskému řemeslu věnuje už řadu let, přestože v rodině nikdy nemělo tradici. „Otec jako stolař pracoval se dřevem, ale mě lákalo železo odjakživa. Hodily se mi i umělecké vlohy, protože je třeba umět malovat. Ani syn se nepotatil, je policistou,“ usmívá se Bartošek.