Vyškovský zoopark se zaměřuje na chov domácích zvířat. Proto by bylo nemyslitelné, aby v jeho výbězích chyběly kozy. Kdysi běžného obyvatele každého hospodářství, který se v poslední době opět vrací na statky i záhumenky, můžeme ve vyškovské zoo vidět v celé škále plemen. Koza domácí patří k prastarým domestikovaným zvířatům. Jejím předchůdcem byla divoká koza bezoárová. Lidé kozu zdomácněli podle různých údajů v Indii či v Malé Asii snad už před jednácti tisíci let.
Široká škála využití
Pro neolitické pastevce byly kozy nepostradatelné. Poskytovaly hlavně mléko stravitelnější než mléko kravské, ale také maso, srst, kůži, z níž se vyráběl pergamen a měchy na víno. Tehdejší lidé využívali také jejich trus jako topivo, šlachy jako provazy a kosti na spony nebo třeba ozdoby. Stáda koz, na nichž tehdejší zemědělci doslova existenčně záviseli, většinou pásli děti nebo mladiství.
Koza patří podobně jako její sestřenice ovce mezi přežvýkavé sudokopytníky a tury. Mezi její příbuzné tak patří antilopy, kozorožci, kamzíci, divoké kozy a další přežvýkavci. Stejně jako oni má koza složitý zažívací systém se čtyřmi žaludky. Ten jí umožňuje strávit i větvičky, listí a další vegetaci.
Dnes existuje asi tři sta druhů plemen koz, jež osídlily takřka všechny biotopy snad s výjimkou arktických a antarktických oblastí. V zooparku si můžeme prohlédnout sedm z nich. K největším patří koza domácí bavorská a koza domácí karpatská. Obě rasy dorůstají v kohoutku do výšky devadesáti centimetrů a dosahují váhy devadesáti kilogramů. Prvně jmenovaná je rozšířená hlavně v Německu a Rakousku, oblíbili si ji i chovatelé ze Spojených států. Mívá buď černé břicho s tmavýma nohama, nebo naopak. Některé její poddruhy jsou velmi vzácné a ohrožené vyhubením. Dožívá se až dvaceti let. Karpatská koza se vyskytuje v různých barvách, má výbornou dojivost a je nenáročná. Mnohem menší je koza kamerunská, kterou chovají domorodci po celé Africe hlavně pro maso a kůži. Je neuvěřitelně odolná vůči nemocem i podnebí.
Naopak poměrně choulostivá hlavně vůči chladu je větší koza angorská. Je to prastaré plemeno různých barev pocházející z Anatolie v dnešním Turecku. Jak už název napovídá, lidé ji chovají v první řadě pro mimořádně kvalitní vlnu.
Vysoce ceněná je také srst kozy kašmírské pocházející ze střední Asie. Tu se ale nepodařilo v Evropě úspěšně aklimatizovat. Jeden kus poskytuje až čtyřicet dekagramů vlny ročně.
Impozantní vzhled má koza walliská s mohutnými rohy. Černobílé plemeno vzniklo ve švýcarském kantonu Wallis, rozšířilo se do Tyrol, Itálie a na Sardinii, kde žilo polodivokým způsobem života.
Kvalitní mléko a sýr
Výčet plemen koz chovaných v zooparku uzavírá klasická koza domácí bílá, kterou každý dobře zná. Patří k větším rasám, které dnes lidé chovají hlavně pro mléko. Výrobky z něj se dnes stávají synonymem pro produkty ekologického zemědělství.
