Známé jsou především malířovy římské a alpské náměty, v poslední době se věnuje i české krajině. Osobité jsou i hudební motivy, které z jeho díla mají asi nejblíž k abstrakci tak, jak si ji představuje laik. Na plátno převádí hudební díla klasických autorů. „Hrával jsem na klavír. Hudba mě inspiruje. Například jsem zpracoval tři věty z díla Gustava Mahlera,“ říká umělec. Tanec na venkově zachycuje vír rozevlátých barevných postav. Smuteční pochod je v hnědavých tónech směřujících ke světlu. Pod písní potulného tovaryše si autor představuje cestičku do nebe, kterou si vandrovník maluje budoucnost.

close zoom_in

„Hudební tvorba není hmatatelná. Nelze ji zachytit, jenom naznačit. Přesto by měl obraz mít děj. Abstrakci díla mi propůjčí obsah skladby,“ vysvětluje malíř. Rousínovský rodák prý své umělecké nadání zdědil po pradědovi Janu Klíči, který byl malíř, zlatník, restaurátor a fotograf, jenž ve Vyškově kdysi provozoval fotoateliér. S kresbami začínal Škodák už jako dítě. Vyučil se litografem. Protože měl v posudku negativní vztah k socialismu, nedostal se na výtvarnou akademii. Podařilo se mu ale studovat teologii, ke které tíhnul díky zájmu o filozofii. Pověst si ale pošramotil setkáváním s chartisty. „Známí mě pozvali do Německa, a tak jsem tam zůstal. Později jsem dokončil teologická studia v Římě, ale protože ne se vším církevním učením jsem souhlasil, vrátil jsem se do Německa a živil se grafikou. Nebavilo mě dělat reklamy, a tak jsem se v roce 1996 vrátil do České republiky,“ popsal svůj života běh Škodák.

Po návratu do Rousínova učil na základní umělecké škole, teď učí základům výtvarné výchovy středoškoláky v oboru umělecké výroby nábytku. V poslední době měl na malování málo času. Nyní se mu podařilo dokončit rekonstrukci ateliéru a vrhne se zase do práce. „Poslední obraz, který jsem udělal, je vzpomínka na bavorské Alpy. Z dob mého vandrování mám spoustu kreseb, podle kterých zpracovávám obraz olejovými barvami na plátno. Vždycky napřed vytvořím realistickou kresbu. V životě bych nemohl malovat bez prožitku, třeba podle fotografie,“ vypráví malíř.

Z pobytu v Římě ho uchvátily piniové stromy. Z Německa zase hory, kostelíčky a vesničky. Z okolí Rousínova ho zaujaly jednoduché linie Žuráně nebo Santonu. Ve většině jeho obrazů chybí člověk. „Považuji za nutné, abychom neztratili vztah k přírodě. Krajina je pro mne meditační prostor. Proto chybí rušivé elementy, mezi něž patří i člověk, který páchá škody na ekologii krajiny. Nechávám jen architekturu jako činnost lidského ducha,“ vysvětlil Škodák. V nejbližší době se chystá pilně malovat. V příštím roce ho totiž čekají mimo jiné výstavy v Rakousku, Jaroměřicích a v Rousínově.