„Chceme uctít památku obětí atomových bomb svržených šestého a devátého srpna 1945. Půjde o jakousi mírovou misi,“ objasnil jezdec.
Absolvuje čtyřsetpadesátikilometrovou trasu z ostrova Honšú na ostrov Kjúšú. Cesta se uskuteční první srpnový týden. „Konečně jsme získali písemné povolení prefektur Hirošimy a Nagasaki. Nyní řešíme s japonskými úřady rozvrh tratí, harmonogram s průjezdy šesti prefekturami a městy,“ řekl Křivánek.

Vysoká teplota a vlhkost vzduchu, hornatý terén tratě, aklimatizace, nutnost doprovodu, komunikační problémy, peníze, ubytování. To vše je zatím oříškem, který čeká na rozlousknutí. „Náklady odhadujeme na čtyři sta tisíc korun. Oslovujeme proto firmy a organizace se žádostí o sponzorství,“ dodal Křivánek, který je odhodlaný napsat dopis i císařské rodině.

Na cestě ho budou provázet jezdci na vysokých kolech. Dvakrát se pokusí o překonání světového rekordu, který činí sto čtyři kilometry v jednom dni.

Křivánek pojede na replice dřevěného kola zvaného dresina podle vynálezu barona von Draise z roku osmnáct set sedmnáct. Jde o skutečný kostitřas. „Jízda na neodpruženém sedle někdy opravdu bolí. Cítím každou nerovnost nebo dlažební kostku,“ směje se jezdec, který se honosí sedmi tituly železného muže.

Vysvětluje, že dresina je jakési odrážedlo s loukoťovými, okovanými koly. „Jezdí se bez pedálů, odrážím se nohama. Brzdím třením podrážek o vozovku, a tak spotřebuji až pět párů bot za rok. Rychlost se pohybuje od deseti do dvaceti kilometrů za hodinu. Kolo se špatně ovládá, nemůže se naklánět a prudce zatáčet,“ popisuje jízdu Křivánek.