Tehdy pracoval jako civilní hasič u bučovické 74. záchranné a výcvikové základny. „Voda se vylila z břehů, v areálu vytvořila jeden velký rybník. V něm byly topné oleje. Chemikálie se zasaženou vodou jsme přečerpávali do cisteren, které se vozily do spaloven,“ vzpomíná dnes čtyřicetiletý muž.
Tehdy pro něj bylo těžké uvěřit, že se něco takového u nás může stát. „Uvědomil jsem si, co všechno voda dokáže,“ dodává.
Vybavuje si také, jak na nedalekém mostě stáli obyvatelé a hlídali odtamtud své vytopené domy. „K přímé záchraně lidí mě ale povolali až v roce 2002 do Veselí nad Lužnicí,“ říká voják, který dnes slouží v Bučovicích u 74. lehkého motorizovaného praporu.
V roce 1997 pomáhal také v Kroměříži a Otrokovicích. „Tam jsme vyčerpávali sklepy, pomáhali s vyklízením domů. Bylo to strašné. Obyvatelé byli zdrcení,“ přibližuje Jabůrek, který v postižených oblastech od července do listopadu s několika přestávkami v podstatě bydlel.
V Kroměříži měli k dispozici ubytovnu, v Otrokovicích školu. V Ostravě devět dní přespávali v autě: hasičské avii s kuchyňkou.