Venku je mokro a sychravo. Chtělo by to něco na zahřátí. V tomto směru mám štěstí. Jedu na košt slivovice v Letonicích. A co víc, budu mít možnost být u jednoho stolu s hodnotící komisí. Pro někoho splněný sen, ale mě naplňují obavy. Dvanáct let starý hřích, kdy jsem koštovala slivovici tak poctivě, až jsem si obrátila žaludek málem naruby, si tělo stále pamatuje. Od té doby jsem slivovici nedala do pusy. Po návštěvě v Letonicích jí buď znovu přijdu na chuť, anebo navždy zavrhnu.

Reportáž

Stojím v Letonicích na křižovatce. „Nejezděte do myslivecké chaty. Ta je pro nás už malá,“ naváděl mě organizátor Miroslav Skoupý. A tak odbočuji na druhou stranu ke společenskému sálu, kam se vejdou až dvě stovky lidí.

Komisaři usedají ke stolům. Všichni jsou zkušení. Mnozí prošli letonickým koštem od začátku až do nynějšího desátho ročníku. Čeká je přes sedmdesát vzorků, nejenom z Letonic, ale třeba až z Kyjova. „Obvykle bývalo pití z modrého ovoce víc. Loňská úroda ale byla slabá, lidé víc pálili z letního ovoce. Takže letos je počet vyrovnaný,“ dodává Skoupý.

Můžu si vybrat, zda budu ochutnávat pravou slivovici nebo pálenku z letního ovoce. Volím druhou možnost, protože nabízí pestřejší chutě.

A už se nalévá první štamprlička. Dostává se mi povzbuzení, že v žádném případě neochutnám téměř pětatřicet vzorků, jak jsem se obávala, ale jenom polovinu. Každá dvojice komisařů vybere tři nejlepší. Ze šesti semifinalistů pak všichni dohromady vyberou toho nejlepšího.

Poprve usrkávám. Polkla jsem příliš rychle a do žaludku mi proudí oheň. Křivím tvář a otřásám se. Chlapi mě hned poučují, že se nesmím „ksichtit“, vždyť hodnocení je přísně tajné. Pravdou ale je, že hned první kalvados mě moc nenadchnul. Zkušebně ho na stupnici nula až deset oboduji osmičkou za čirost, šestkou za vůni a jen čtyřkou za chuť.

Když porovnávám s hodnocením Vlastimila Štrublíka a Oldřicha Baky, zjišťuji, že jsem byla dost přísná. Jejich hodnocení se pohybuje kolem osmi bodů. Aby dali méně, musela by být tekutina zatuchlá, palčivá a dráždící ke kašli. Přesto mě uklidňují. „Tento vzorek skutečně není nejlepší. Má kovovou pachuť,“ říká Baka. Hned ten další má mnohem výraznější chuť. Ačkoli jemné nuance nerozeznám, postupně se naučím poznávat alespoň dobré a méně kvalitní pití, rozeznám meruňkovici od hruškovice. Ale už po šestém vzorku se mi začínají chutě slévat. Nepomáhá ani čistá voda, ani sýr s chlebem na zakousnutí. Přestože ochutnávám vždy jen malý doušek, začíná mi být povážlivě horko.

Dávám si pauzu a vracím se teprve až ke konci. A zase mám smůlu. Pití smrdí a silně škrábe na jazyku. Je hluboko pod úrovní. Otřásli se dokonce i zkušení komisaři. „Chutná to jako siláž. Někteří lidé nemají soudnost,“ nechal se jeden z portoců pobaveně slyšet.

To další pálenka po jazyku pohladila. Mám dojem, že je cítit po medu. Dávám jí vysoké hodnocení. Komisaři jsou ale přísnější. „Sice jemná, ale zato chuťově nevýrazná,“ označuje ji Štrublík.

Komise u modrého ovoce má ještě obtížnější práci. Z pětatřiceti vzorků byly prý jen čtyři méně hodnotné. „Kvalita chuti byla velmi vyrovnaná. Loni sice lidé pálili ze švestek méně, ale kdo nechal ovoce dobře uzrát, tomu se slivovice povedla. Rozdíly jsou neznatelné. V rozstřelu budeme mít problém vybrat nejlepší,“ přemítá Jan Dostál, majitel palírny z Heršpic.

Lidé zvědavě sledují průběžné hodnocení. „Dával jsem do soutěže dva vzorky. Ze směsi karlátek a durancií a kalvados. V letním ovoci ale jsou favority vždycky meruňky. Divil bych se, kdyby uspělo něco jiného,“ myslí si starosta Letonic Miloslav Zachoval.

Komise končí s ochutnáváním. Připravují se na semifinálový rozstřel. A ten jim dává pořádně zabrat. I mně všech šest finalistů velice chutná. Je to poprvé, kdy štamprličky vypíjím až do dna. Komisaři si dávají víc na čas. Opakovaně očichávají, usrkávají, převalují po jazyku, dohadují se.

„Nejspíš to bude třešeň. Má docela dobrou koncovku,“ říká jeden.

Druhý ale oponuje: „Je solidní, ale ne nejlepší. Hruškovice se zdá lepší.

Má výraznější chuť i vůni,“ říká další. Dlouho se nemůžou shodnout. A to je ještě čeká takzvané utěrkové finále. Ženy, které pálenku nalévají, zabalily láhve do utěrek, aby nebylo vidět čísla vzorků. Já už nemám k ochutnávání sílu. Porazila mě pálenka, kterou se chtěl pochlubit jeden z hostů. Byla ochucená něčím, co mi připadalo jako ořechy. Byla velmi chutná, ale měla mnohem větší grády, než soutěžní vzorky. A tak finále už raději jenom přihlížím. Po dlouhé době konečně vybrali komisaři šampiona.

„Slivovička Letonická, najlepší je pití, protože nám zaručuje do sto roků žití,“ zpívají místo fanfár pořadatelé a pak předávají diplomy. „V kategorii modrého ovoce vyhrál Jan Dostál z Heršpic. V kategorii letního ovoce Leoš Jelínek z Letonic s hruškovicí,“ vyhlašuje Miroslav Skoupý.

Vítězové září a dávají k dispozici hned celou láhev. Každý z návštěvníků chce ochutnat tu nejlepší. Ale ani ostatní alkohol nezůstane nazmar. Zbytky
můžou lidé zdarma dopít. A tak se začíná rozjíždět zábava za doprovodu cimbálové muziky.

Přestože jsem vypila pěknou řádku skleniček, cítím se dobře. Kvalitní pití mě jenom mírně rozjařilo. V Letonicích se dobře bavím a slavím návrat k slivovici.