„Bezvědomému je třeba nejdřív obnovit životní funkce,“ poučovala je ředitelka oblastního spolku Červeného kříže ve Vyškově Danuše Adamcová. Většina lidí byla rozpačitá. „Já bych to snad ani nezvládla. Kdyby se něco stalo mým dětem, asi bych byla v takovém šoku, že bych nedokázala pomoct,“ nevěřila si osmadvacetiletá Alena Čekiová.

Nakonec si za pomoci zdravotnice na to nejnutnější vzpomněla. Je třeba pacienta položit na rovnou podložku, zaklonit hlavu, uvolnit jazyk, zjistit, jestli dýchá a má tep, případně provést umělé dýchání a masáž srdce. Trochu zmateně reagovali i další, například Martin Rusňák nebo Václav Chládek. Zato Kristýna Hrubá s Milanem Jůzlem díky nedávnému zdravotnickému kurzu, který prodělali jako čerství policisté, působili mnohem sebevědoměji. Naopak třeba Ingrid Horváthová by člověku, kterému by tryskala krev z tepny, pouze zavolala sanitku. Pak by nejspíš vykrvácel ještě dřív, než by položila telefon. Společně s manželem pak horko těžko dávali dohromady zásady jako stlačit ránu, zvednout končetinu, zaškrtit nad ránou tlakovým obvazem.

Jiní byli ale ještě nejistější. Muž středního věku by volal záchranáře na čísle sto padesát. Jiný podložil pacientovi hlavu aktovkou, ale tím mu dýchání naopak zablokoval. Mladá žena tvrdila, že člověka v bezvědomí pozná podle toho, že mu tečou sliny. Starší žena předváděla umělé dýchání tak, že pacientovi mávala rukama. Viděla to prý ve filmu.


Adamcová proto správnou techniku umělého dýchání předvedla na figuríně. „Aby vám neunikal vzduch ven a ani nezůstával v nadouvajících se tvářích, musíte pacientovi obejmout celou pusu. Je to jako při francouzském polibku, ale bez jazyku,“ říkala Adamcová.

Její svérázná metodika se osvědčila u hihňajících se slečen stejně jako u důchodců. Také srdeční masáž dělala problémy. Někdo mačkal žaludek, jiný se pokoušel stlačit hrudník pouze prsty. „Překvapilo mě, jak velikou sílu musím vyvinout na masáž srdce. Kdybych si to prakticky nevyzkoušela na figuríně, asi bych si pak v praxi nevěděla rady. Doufám ale, že se do takové situace nedostanu. Nikdo neví, jak bude reagovat ve stresových podmínkách,“ myslela si Anna Říhová.

Poměr počtu provedení nepřímé masáže srdce a vdechů při umělém dýchání kdysi učili zdravotníci jeden ku pěti, později dva ku patnácti. Teď podle evropských norem nově učí dvakrát vdech, třicetkrát stlačení. „Zvlášť při velkém poranění je nutné hlavně rozpumpovat krev, díky které se dostane kyslík do mozku spíš než umělým dýcháním,“ vysvětlila Adamcová.

Průzkum nakonec potvrdil, že teoreticky ví, oč se jedná, téměř každý. Ale praxe je daleko horší. Mladí působili jistěji díky čerstvým znalostem ze školy nebo z autoškoly. Lidé středního věku hodně lovili v paměti. Důchodci se odkazovali na televizní seriály z lékařského prostředí. „Někteří lidé sami naznali, že by potřebovali své znalosti z poskytování první pomoci oprášit. Červený kříž na to určitě zareaguje. Uspořádáme pravidelnou výuku minikurzů předlékařské první pomoci,“ slíbila Adamcová.