Ferencovi měli na vystěhování z Ivanovic tři měsíce. „Ve skutečnosti bylo času méně, protože rodina má malé děti, které od září nastupují normálně do školy, a bylo potřeba situaci vyřešit do té doby. Jejich snacha navíc byla v pokročilém stádiu těhotenství," přiblížila situaci terénní pracovnice společnosti IQ Roma servis Zdenka Jelínková.

Náhradní bydlení pro početnou romskou rodinu se však neshánělo snadno. „Kvůli předsudkům se totiž lidé často zdráhají nabídnout ubytování Romům, to bohužel řešíme pravidelně," poznamenala Jelínková.

Navíc podle Ferencových za vystěhováním vězí hlavně nátlak na majitele domu. „Z několika zdrojů jsem se dozvěděla, že za naším vyhazovem stál nátlak na majitele ze strany vedení města. Lidem vadilo posedávání našich dětí před domem nebo poslech hudby při otevřeném okně," tvrdí Eva Ferencová.

Radnice připustila, že stížnosti na rodinu byly časté. „Lidem vadilo hlavně to, že se v daném domě scházelo daleko víc Romů, než bylo nahlášených. Na majitele domu jsme ale nijak netlačili, jen jsme ho pověřili, aby začal situaci řešit. Toho dosáhl rozvázáním nájemní smlouvy," vysvětlil starosta Ivanovic na Hané Jozef Heretík.

Náhradní bydlení nakonec rodina našla u Věry Georgiové ve vyškovských Hamiltonech. „Rodinu jsem dřív vůbec neznala, až později jsem se dozvěděla, že jejich mladší dcera chodí do školy v Bohdalicích, kde učím. Stanovila jsem proto pevně daný nájem a požadovala kauci dopředu. Na všem jsme se dohodli a vyšli si vstříc," ocenila přístup Ferencových Georgiová.

Rizika spojená s tímto krokem si uvědomovala. „Jednou už jsem v domě jednu romskou rodinu ubytovanou měla a už tehdy to místním vadilo. Můj manžel je Bulhar a přes něj se s rasismem setkávám celý život. Ale nikdy mu neustoupím, a názory některých lidí opravdu nechápu," řekla Georgiová.

Stížnosti na nové nájemníky se začaly objevovat téměř okamžitě. „Začaly se šířit různé historky. Na jednání osadního výboru jsem se například doslechla, že do domu paní Georgiové se má nastěhovat nejméně třicet Romů a prsty v tom má město," připomněla situaci předsedkyně hamiltonského osadního výboru Alena Hudcová.

Nikdo kompetentní tuto informaci ovšem nepotvrdil, a tak to Hudcová přestala řešit. „Po čase za mnou ovšem přišel kolega z výboru a řekl mi, že si sousedé přišli stěžovat se stejnou historkou, jaká se předtím donesla ke mně. Ihned jsem kontaktovala místostarostu vedení Vyškova, které ovšem celou záležitost rezolutně zamítlo," upřesnila Hudcová.

Pomluvám se proto rozhodla čelit. „Napsala jsem jednoduchý plakát, na němž jsem celou záležitost uvedla na pravou míru. Po domluvě s paní Georgiovou jsem ho umístila na vývěsce. Efekt však nebyl takový, v jaký jsem věřila," povzdechla si Hudcová.

Dodala, že by se vůbec nedivila, kdyby v dohledné době dokonce vznikla petice požadující odstěhování Ferencových. „A to i přesto, že se nastěhovali 1. srpna a od té doby se u nás vůbec nic špatného nestalo. Sousedy by to mělo uklidňovat, ale zdá se mi, že je to spíš dráždí," podotkla Hudcová. Někteří lidé z Hamilton její názor potvrzují. „Já si myslím to, co všichni ostatní. Ta rodina se sem neměla nikdy nastěhovat. Máme prostě strach z toho, co by se mohlo začít dít," řekla například Ludmila Kupčíková.

Hudcové vadí, že lidé spekulují o možných problémech, ačkoli v současnosti žádné nejsou. „Na barvě pleti mi nezáleží, jde jen o to, aby se spolu lidé naučili komunikovat a žít. Problémy by se měly řešit až ve chvíli, kdy skutečně nastanou, a právě dialogem se jim podle mě dá do značné míry předcházet. Reakce lidí na tuhle situaci tak pro mě byla poslední kapkou, kvůli které jsem se rozhodla odstoupit z funkce předsedkyně osadního výboru," oznámila svůj záměr rezignovat Hudcová.

Podle terénní pracovnice Jelínkové je takové chování bohužel vzácné. „Je chvályhodné, že paní Hudcová dokázala dát lidem rezolutním postojem najevo, že svým chováním ve skutečnosti zesměšňují sami sebe," myslí si Jelínková.

Ferencovi jsou i přes stížnosti sousedů v novém domově spokojení. „Moc se nám tu líbí a jsme za tuto šanci vděční. Jen mě nepřestává trápit postoj vedení Ivanovic, protože svým chováním nás všechny nepřímo označili za nepohodlné a zloděje. A to nás rozhodně netěší," poznamenala Eva Ferencová.