Po dvou letech různých vyšetření lékaři dospěli k závěru, že trpí rakovinou hladkého svalu. Potom podstoupila pět ozařování v Masarykově onkologickém ústavu v Brně. „Rok bylo vše dobré. A letos se mi objevily metastázy na játrech a plicích. Moje lékařka požádala pojišťovnu o biologickou léčbu. Zamítli to. Tak jsme se odvolaly a pojišťovna opět odmítla,“ uvedla Grimová.

V odůvodnění stálo, že jsou i jiné varianty – paliativní chemoterapie. „Jenže ta nemoc neléčí, jen ji pozastaví a vy můžete dožít. Prý by mi mohli biologickou léčbu schválit, až když nebudou jiné možnosti,“ poukázala pacientka. Dodala, že jedna dávka stojí 150 tisíc korun a potřeba jich je šestnáct.

Podle mluvčího Všeobecné zdravotní pojišťovny Oldřicha Tichého pojišťovny neurčují, komu lze léčbu platit, je to věc legislativy. „U léku, který lékař v tomto případě navrhl, to nejde. Jediná možnost, kdy ho můžeme výjimečně zaplatit, nastane tehdy, pokud jde o jedinou možnost léčby. Jenže v tomto případě v úvahu připadají i jiné možnosti, které jsme připravení klientce zaplatit,“ vzkázal Tichý.

Jak dodal, Všeobecná zdravotní pojišťovna nemůže rozhodovat v rozporu se zákony. „Pokud má někdo názor, že by měl zákon vypadat jinak, nemůže z toho vinit zdravotní pojišťovnu a stejně tak nemůže chtít, aby ona zákon změnila. Nesmíme jednat protizákonně,“ dodal mluvčí pojišťovny.

Grimová ale tvrdí, že je v kontaktu s pacienty, kterým jiné pojišťovny léčbu schválily. „Zvažuji, že bych přešla k jiné. Ale vezme si mě některá? Jsem nemocný člověk, od začátku jsem prodělečná,“ upozornila.

A tak se jí rozhodli pomoct aspoň lidé z jejího okolí. Kromě přátel se obrátila i na vedení Lysovic. „Zeptala jsem se, zda není možné uspořádat sbírku, musí mě totiž zaštítit právnická osoba,“ vysvětlila mladá žena.

Starosta Lysovic Zdeněk Gryc neváhal. „Je to mladá matka s čtyřletým synem, není nad čím přemýšlet. Vypsali jsme formulář, který je třeba předložit Jihomoravskému kraji. Na konci listopadu budeme mít zasedání zastupitelstva, kde budeme sbírku schvalovat. Navrhnu také rovnou nějaký dar, jeho výši se zastupiteli určíme. Viděl bych to na zhruba dvacet tisíc korun,“ odhadl Gryc.

Co se týká odmítnutí pojišťovny zaplatit lepší léčbu, starosta se podle svých slov nediví. „Je to smutné, ale v našem systému je možné opravdu všechno. Je třeba s tím něco dělat. Člověk celý život platí zdravotní pojištění a pak, když potřebuje pomoc a jde mu o život, se stane něco takového. A zvlášť u nejsilnější pojišťovny v zemi,“ uzavřel Gryc.

Je to na soud pro lidská práva, říká ředitel onkologického ústavu


Brno – Na chemoterapii do Masarykova onkologického ústavu v Brně chodí 150 pacientů denně. Velkou část zákroků, zčásti i biologickou léčbu, pojišťovny proplácí. Takřka denně tam však řeší podobné situace jako v případě pacientky Michaely Grimové z Lysovic na Vyškovsku. „Je to kvůli takzvanému paragrafu šestnáct, který platí asi deset let,“ říká šéf ústavu Jan Žaloudík.

Co tento paragraf znamená?
Jde o část zákona o zdravotním pojištění, která říká, že ve výjimečných případech je možné proplatit léčbu, jen pokud je to jediná možnost. Pojišťovny tvrdí, že ročně mají čtrnáct tisíc takových případů, celkově za miliardu korun. Zní to jako velká suma, ale zase takový balík to ve skutečnosti není. Zvlášť když víme, že se biologická léčba používá i u mnohočetné sklerózy, neurologických poruch a revmatických nemocí.

A onkologie se týká asi třetina těchto případů. Jak pacientům pomoct?
Lidem jsme povinní říct, že v jejich případě alternativní léčba existuje. Nejde o super záchranné preparáty, ale zdraví vylepší. Jenže co dělat, když je pojišťovna neproplatí. Pomáháme aspoň tím, že naši lékaři posílají na pojišťovny žádosti. Část jich neodmítnou, část ano. I odmítnutým se snažíme pomáhat a hledat další možnosti. Skutečných samoplátců jsme tak loni měli jen dva, respektive tři.

Jak se díváte na to, že některé pojišťovny léčbu, kterou potřebuje například právě Michaela Grimová, proplácí?
Věci nefungují, jak mají. Nepochopím, jak je to z principu možné. Máme přece jedno veřejné zdravotní pojištění, všichni platí mandatorní částky a jen jsou rozdělené mezi pojišťovny. Je absurdní, pokud jedna pojišťovna platí a jiná ne. To je na soud pro lidská práva ve Štrasburku. A věřím, že tam člověk uspěje. Ale pacienti, protože jsou nemocní, nemají na takové hry čas.