Přestože motorest Malina, v němž se nachází jediný kulturní sál v obci, majitel ani přes své sliby nezprovoznil, diváci se dokázali dobře pobavit. Zázemí našli v provizorním stanu, kde zhlédli vystoupení malých mažoretek, zazpívali si s cimbálovou hudbou, zasmáli se u fórů baviče Libora Pantůčka a večer si i zatancovali. Bohatý program je čekal i venku, a to ukázkový zásah hasičů, dětské zábavné odpoledne, fotbalové utkání a ohňostroj.
V neděli oslavy pokračují mší svatou, pohádkovým představením a odpolední posezení s hudbou.

Mířím do Malínek, kde bude dneska hodně živo. Malínští mají k oslavám hned tři důvody, a to hody Nejsvětější trojice, setkání rodáků a zároveň výročí šesti stovek let od první písemné zmínky o obci.

Cestu z Bučovic mi komplikuje objížďka, po které se musím šinout třicetikilometrovou rychlostí. Konečně jsem na místě. Vedle krásně opraveného motorestu Malinka je rozprostřený stan, kde každou chvíli začne oficiální program. Lidé už mají za sebou ukázkový zásah hasičů a fotbalový turnájek v malé kopané s mužstvy Brankovic a Kožušic. Teď je čeká hudba a zábava.

Začíná vystoupení malých mažoretek ze sousední Brankovické školy a pak pronáší řeč starosta Jiří Bartošík. Neklidně se ošívám. Ve stanu je takový hluk, že starostovi nerozumím jediné slovo. Jen koutkem jednoho ucha se dozvídám, že první písemná zmínka o Malínkách je z roku 1408 jako o majetkovém podílu šlechty. Vesnice však bude mnohem starší. Některé neprokazatelné údaje se datují až k roku 1171. Starosta také hovoří o názvu obce. Přestože má v současném znaku maliny, pravděpodobnější je, že název vznikl od jména Malen. Druhým uchem se nechtěně dozvídám, kdo se rozvedl, kdo má kolik dětí, kdo má jaké nemoce. Díky sjezdu rodáků se sešli lidé, kteří se dlouho neviděli a potřebovali se vypovídat. Ani nemohli vydržet dva krátké projevy. Před vystoupením krajského radního Františka Adamce návštěvníky dokonce jeden z pořadatelů hlasitě okřikuje, ale marně. Konečně oficiality skončily a lidi můžou řečnit u piva, kofoly a brambůrků.

Chci se podívat do motorestu, ale ten je zavřený. “Kulturní dům v restituci získala původní majitelka. Pak se střídali majitelé. Ti současní ho sice zrekonstruovali, ale pravděpodobně se finančně tak vyčerpali, že ho nejsou schopní provozovat. Chtěli jsme se domluvit na pronájmu. Zpočátku přislíbili, ale pak odstoupili. A tak oslavy probíhají v provizorních podmínkách,” vysvětlil starosta Jiří Bartošík. I přesto se ale lidi dobře bavili. Zazpívali si s cimbálovou hudbou a zasmáli se u fórů baviče Libora Pantůčka.

Obecní úřad pozval stovku rodáků. “Vrátil jsem se sem z Brna a rozhodl jsem se, že tu opravím náš starý barák,” svěřil se například Stanislav Jirka, který jako bývalý starosta ocenil, co všechno se změnilo k lepšímu. Obci se do hodů podařilo opravit také kanalizaci, autobusovou čekárnu a úpravit prostranství před zvonicí. “Domorodkyni” Anastázii Kejíkovou jen mrzí, že chybí společenský sál. Jinak je v maličké obci moc spokojená. Ráda se sem přijela podívat i Božena Vlachová, která zde byla naposledy před lety při předchozím sjezdu rodáků.

“V Malínkách se mi narodil syn, ale dnes přijet nechtěl, prý tu už nikoho nezná. Já jsem se tu ale ráda prošla. Byla jsem se podívat nahoře, kde bývala naše chaloupka, ale ta už je zbořená,” svěřila se důchodkyně. Hodně lidí přijelo do Malínek ze sousedních Brankovic nebo Kožušic. Chodili společně do školy a chtěli zavzpomínat na svá alotria. Brankovický rodák Karel Závodný přijel za svými malínskými spolužáky až ze Švýcarska. Když cimbálovka spustila “Sedí sokol na javori” a “Ta naše písnička česká”, koulely se mu po tváři slzy dojetí jako hrachy.

Zatímco já se už loučím, lidi z Malínek ještě čeká večer taneční zábava a ohňostroj. V neděli pak oslavy ukončí mše svatá, pohádkové představení a odpolední posezení s hudbou.