Když učila cestovní ruch na integrované střední škole ve Slavkově u Brna, připadlo jí, že vykládat učivo pouze z knih není zajímavé. Proto se rozhodla cestovat. „Byla jsem v Thajsku, USA, Číně, na Kubě nebo Novém Zélandu. Pro žáky pak byla výuka zajímavější, mluvila jsem z vlastní zkušenosti,“ míní šestašedesátiletá žena, která už je v důchodu.

V poslední době už tak často necestuje, zaměřila se na nejrůznější ruční výrobu. „Zhruba před deseti lety mi dcera přinesla korálky a řekla, ať z nich něco udělám. Zpočátku byly korálky všude. Připadalo mi, že jsem úplně nemotorná. Ale časem se člověk všechno naučí,“ směje se Lochmanová, která svou tvorbu představovala například v prodejní galerii v Prostějově, ve slavkovském zámku nebo na vánočním jarmarku ve Vyškově.

Aktivní důchodkyně se stále snaží zkoušet něco nového. Loni se třeba naučila malovat žehličkou. „Vždycky jsem si myslela, že neumím malovat, ale žehlička je hodně nápomocná. Chodila jsem kvůli tomu i na kurz. Takhle technika mě pohltila,“ přiznává.

Podle Lochmanové je důležité věnovat se tomu, co koho baví a naplňuje. „Já vše dělám hlavně pro radost, kterou poté udělám i jiným tím, že jim své výtvory daruji,“ říká.

ADAM LUKŮVKA