„Tehdy tady bylo německé vojsko a byl nedostatek materiálu pro výrobu kabelek, šití a další ruční práce. Paní učitelka Julie Kubíčková tak vzala slámu a vyráběli jsme kraslice. Sama se to naučila od děvčat při studiích v Olomouci, jako učitelka ručních prací pak přišla na Vyškovsko,“ vypráví Pachtová.

Práci si oblíbila. Zmiňuje třeba, jak kraslice ještě za války vyráběla pro svého manžela Jaroslava. Tehdy to však byl ještě svobodný mládenec. S dívkami nejdříve používala na stříhání slámy obyčejné nůžky, až později si koupila drobné nůžky, se kterými pracuje až do dneška. Slaměná intarzie spočívá v namočení slámy do vody, rozřežení stébla a nastříhání podle potřebného vzorku.

Sbírku více jak tří set kraslic slavnostně předala vyškovskému muzeu místní rodačka Marie Pachtová.
Vyškovské muzeum získalo stovky kraslic, některé až z Chorvatska nebo Číny

Věnovala se také svým vlastním žákyním. Má velkou radost, že vychovala tolik děvčat, které ve zdobení kraslic pokračovaly a dále pokračují. „Už to není stejné jako kdysi, ale je přirozené, že má každý o lidové tvorbě svoji představu. Ráda jsem jezdila po světě a hlavně do Německa, kde jsem na různých akcích pracovala třeba i týden v muzeích a ve městech, což mě velice povzbuzovalo. Právě v muzeích jsem zjistila, že slámou zdobili naši předkové i dřevo a snažila jsem se to naučit také děvčata a některé kluky u nás,“ vzpomíná Pachtová.

Při svých cestách po světě obdivovala práci maléreček. Kraslice o nich kupovala, abych se z nich těšila ve své sbírce. Viděla, jak na nich pracovali například ženy z Rumunska, Ukrajiny nebo také z Německa.

Správnou slámu pro práci vždycky hledala už na poli, kde rostl ječmen a oves. Ještě dnes ji má doma připravenou v otýpce i když říká, že ji sama už zpracovat nestihne. „Důležité je, abyste ji sbírali když roste. Pokud je vymlácená, nic z ní neuděláte. Ještě loni jsem se sešla se skupinou děvčat, se kterými jsme kraslice barvili a některým jsem slámu dala, aby mohly pokračovat. Je to sice jen sláma, ale vyzdobíte z ní spoustu věcí,“ zmiňuje žena s titulem mistra tradiční rukodělné výroby.

Marie Pachtová v Knihovně Karla Dvořáčka.
Tetička Pachtová slaví, díky ní vznikl ve Vyškově folklorní sbor Klebetníček

Zjistila tak ozdobně lepí mimo jiné i na papír. S úsměvem vypráví, jak ji nalepila na pohlednici místo známky. Neustále vyzdvihuje přínos své učitelky Kubíčkové. „Jednou mi napsala: jsou přeci fešácký, ty vajíčka hanácký. A je to pravda, vajíčka z Hané jsou krásná. Až se jednou sejdeme po smrti, tak budu ráda, že jí za všechno poděkuji,“ prozrazuje Pachtová.

MARIE PACHTOVÁ:

Zakladatelka folklórního souboru Klebetníček.

V listopadu slavila devadesátiny.

Vyškovskému muzeu letos darovala 300 kraslic ze své sbírky.

Držitelka titulu Mistr tradiční rukodělné výroby Jihomoravského kraje.

Zmiňuje také vyškovský hanácký spolek Klebetníček a hrdost na děti, které jím prošly. Naslouchali jí, jak právně vykládat, zpívat a tancovat. „Díky bohu za všechno i za to, že mi ještě ruce a oči slouží. Slámu mám a stole pořád a sem tam někomu něco udělám,“ říká oceňovaná Vyškovanka.

Všímá si rozdílů mezi kraslicemi z různých tuzemských regionů. Různé jsou také zdobící techniky, kde dále zmiňuje třeba využití vosku. Odlišné kousky má třeba z Moravského Slovácka. „Sice nejsou tak bohatě zdobené, ale stále jsou moc krásné. S radostí jsem sledovala, jak to tam děvčatům pod rukama šlo. Trochu jiné jsou zase valašské kraslice, ale také tady nechcete věřit, jak je zvládli tak krásně nazdobit,“ popisuje Pachtová.

Tři sta kraslic ze své sbírky z různých koutů republiky, ale také ze zahraničí, věnovala v lednu vyškovskému muzeu. To má pro ni zvláštní význam. „Vždycky pro mě bylo záchytným bodem. Ráda vzpomínám na mistra Součka i na všechny lidi, se kterými jsem se tady setkala,“ dodává s širokým úsměvem Marie Pachtová.