Redaktoři Vyškovského Deníku, kteří vyrazili v bohémských převlecích do tamních ulic a taky diskoték, neměli skoro žádný problém něco takového sehnat.

„Kolik toho chcete? Mám u sebe „dealerák“. Za dvě kila vám ho nechám. Je to vypěstovaný s láskou,“ nabízí svoje zboží asi dvacetiletý mladík ve vyškovském parku a pusu má od ucha k uchu.

Zřejmě kvalitní vzorek, aspoň o tom svědčí chování pěstitele. Rozhlížíme se dál, ale žádná podobná skupinka se už v parku nevyskytuje. Navečer už jich potkáváme o něco víc.

Žně pak zažíváme na diskotékách. Nic tvrdšího než marihuanu však není možné sehnat.
„Je to dost riskantní. Nikdy nevíte, kdy přijedou „měšťáci“ na kontrolu. Vždycky s sebou mám aspoň něco malýho na zub. Ale moc toho fakt nemám, sorry. Zkuste to jinde,“ říká muž stojící před jedním z vyškovských barů. Přitom slastně vyfukuje kouř z čerstvě nabité fajky.

To už k nám ale přibíhá mladík, kterému už možná bylo osmnáct. „Prý sháníte „fet“. Potřebuju prachy na nějaký to pivo. Dáte mi za tohle dvě stě padesát?“ nabízí pytlík s marihuanou.

Čicháme ke vzorku, má dost silnou vůni. Chlapík stojící opodál nás utvrzuje, že na nic lepšího ve Vyškově asi nenarazíme.

Pořád však doufáme, že se nám povede sehnat něco tvrdšího. Ale vypadá to, že ve městě frčí jenom marihuana. „Nic nemám, ale zkuste to támhle,“ ukazuje v dalším klubu na partičku lidí přiopilá dívka.

Cena kolem dvou set korun, prý kvalitní vzorek, ze kterého budeme okamžitě mimo. „Nic tvrdšího fakt nemáme. Sem se to nehodí,“ utvrzuje nás jeden z party.

Zajímavé je, že úspěch máme jen u mladých lidí. Starším už asi „tráva“ moc neříká. A někteří to taky potvrzují. „Z toho už jsem vyrostl. Nechápu, že vás to ještě drží,“ kroutí hlavou asi čtyřicetiletý návštěvník další z vyškovských diskoték.