Původně pracovala v kanceláři. Tato práce ji ale neuspokojovala. Podle svých slov byla z takové profese nešťastná. „Měla jsem pocit, že kdybych v takové práci nebyla, tak se rozhodně vůbec nic nestane. Osobně mi tento druh práce vůbec neseděl,“ prozradila Suchánková.

Vystřídala pak různá zaměstnání. Dlouho hledala práci, která by se dala skloubit s péčí o její dvě děti. „Stále jsem nemohla najít zaměstnání, které by mě oslovilo. Náhodou jsem si přečetla inzerát s nabídkou masérské školy. Na internetu jsem si našla podrobnosti a přihlásila se na kurz,“ popisuje masérka.

Intenzívní dvouměsíční kurz ukončila před dvěma lety. Lékařská teorie, masírování pod dohledem lékařů v teoretické i praktické rovině. To je malý průřez znalostmi a dovednostmi, které si musela osvojit.

„Tím ale vzdělávání samozřejmě nekončí. V oboru si vědomosti musím doplňovat průběžně. Sama si teď vybírám semináře se specializací, která mě zajímá,“ říká masérka.

Konečně tak našla práci, ve které vidí smysl. Původně se chtěla zaměřit jen na relaxaci. Brzy zjistila, že to nestačí. „Lidé potřebují pomoct. A pouhá relaxace nepomůže. Dostala jsem se k Dornově metodě. Jde o skládání kostiček v těle. Usazuji lidem klouby, hýbám jim kostmi a odblokuji je. Metoda má smysl,“ vypráví Suchánková.

Lidé by prý o sebe měli pečovat. „Případy, kdy je člověk zralý na zásah lékaře, nedělám. Není to už moje pole působnosti. Často může pomoct, když lidi přijdou preventivně,“ upozorňuje masérka.

Začátky prý byly krušné. Lidé měli na začátku problém s její malou postavou. Měli strach, že tak masáž nebude důkladná. „Až masáž vyzkoušeli, uznali, že zbytečně. Používám váhu svého těla a ta je dostačující,“ vzpomíná masérka.

Trvalo delší dobu, než lidi začali chodit. „Bez podpory rodiny bych tuto práci dělat nemohla. Asi za tři čtvrtě roku mi jeden člověk přišel poděkovat za to, že jsem mu pomohla. Tehdy se situace zlomila. Lidi se začali vracet. Věděla jsem, že jsem našla správnou cestu,“ svěřuje se Suchánková.

Miluše Planičková