Paradoxně si stěžují hlavně sportovci, kteří dostali nejvíc peněz…
Sport se podporuje hodně. Radnice ho rozhodně nezanedbává. Bohužel sport je drahá záležitost, navíc se v poslední době okruh žadatelů rozšiřuje. Kdyby města sport preferovala ještě víc, tak by ubylo peněz pro důležitější věci, jako jsou například sociální služby. Je nezbytné, aby žadatelé hledali prostředky i z jiných, neveřejných zdrojů. Byť chápu, že to není lehké.

Jak hodnotíte rozdělení dotací?

Dotační balík není nafukovací. A tak spokojený na sto procent nemůže být nikdy nikdo. Plakat můžou všichni. Jenže někoho je méně slyšet a někoho víc. Za ta léta na radnici jsem si na pláč sportovců zvykl. Spíš mě překvapuje, že si už dlouho nikdo nestěžoval. Jiří Hajzler je obětavý sportovní funkcionář a jeho zápal pro věc obdivuji. Ale mám takový pocit, že někteří lobbisté za sport by si měli uvědomit, že jsou i jiné oblasti života než sport.

Jsou pravidla pro rozdělování dotací skutečně špatně nastavená?

Určitě potřebují změnu. Už delší dobu si říkám, jestli je spravedlivé, že oddíly dostávají peníze i na zaplacení nájmu. Možná by stálo za to, vrátit se k někdejší praxi, že by dostaly peníze čistě jenom na činnost. I důvod k současnému systému nebyl špatný. Sledování toku peněz je tak průhlednější.

Proč některé kluby mají nájem jenom symbolický?

Je pravda, že kuželkáři nebo ragbisti mají pod sebou třeba restauraci nebo saunu, které můžou pronajímat a vydělávat. Na druhou stranu to, co vydělají, zase vloží do zvelebování areálu. Když žádají o dotaci, vždycky uvádějí, co jsou schopní si udělat sami.