Tradiční ostatky v Milešovicích bere každý zodpovědně, a to znamená především s klidem a pohodou. Všechno začíná společným fotografováním před hostincem a pak už masky vyráží za doprovodu místních muzikantů do vesnice.

Pořádně se najíst

Program dne je jasně daný. Nejdůležitější ze všeho, jak podotýká za pořádající milešovické Sokoly Vlastislav Veselý, je nutnost zajistit dostatek občerstvení. „Průvod zamíří na jeden konec vesnice a pak zpět do hospody se posilnit. Následně se odebereme na druhý konec obce a pak znovu do hostince za občerstvením. A samozřejmě máme naplánovaných i dost zastávek po cestě, na kterých nás čeká něco drobného k pití a snědku. Jedna z nejoblíbenějších je v garáži jedné milešovické rodiny, kde se tradičně podává vyhlášená česnečka," podotýká jednatel spolku.

V pořádání dvou vrcholných kulturních akcí se Sokolové střídají každý rok s dobrovolnými hasiči. Letos na Sokoly připadly ostatky, hasiči se zase postarají o tradiční hody. Účast, ať už masek, stárků nebo široké veřejnosti bývá pokaždé hojná.

Jak Veselý vzpomíná, před dvěma lety napočítal na ostatky celkem osmaosmdesát masek. Letos je účast o něco nižší, ale i tak v porovnání s jinými vesnicemi Vyškovska nevídaná: v průvodu jde asi šedesát kostýmů. „Tyhle akce se u nás těší velké oblibě. Mezi maskami je i spousta lidí třeba z Brna, kteří k nám dojíždějí na chalupu," poukazuje Veselý.

Jeden, dva, tři… Za chvíli člověk přestane počítat, na kolika místech se průvod zastaví. Prakticky každou chvíli někdo vyjde z domu s táckem plným panáků slivovice, sladkým pečivem nebo s uzeným, a donutí procházející se na moment zastavit. Ti rozhodně neprotestují.

Neopomene samozřejmě pochválit kostýmy řady účastníků. Velkou pozornost budí například rodinka Simpsonových. Upoutají i tři dámy v zástupu, z nichž jedna je ve skutečnosti muž, a zbylé dvě jsou ušité z hadrů, přičemž se pohybují díky tyčím, které spojují končetiny všech ve skupince. Důmyslný převlek, jen kdyby ta izolepa lépe držela. „Holky už jsou unavené," komentuje jediný živý člen z trojice a nechává si na tyč přidělat jednu plandající nohu.

Některé z kostýmů pocházejí dokonce ze zahraničí. K vidění je třeba tradiční obyvatel alpských hor. „Kravičku i její zvonek mám ze Švýcarska, kde jsem byla na školní praxi. Někdo ji tam měl jako masku k Valentýnovi, tak jsem si ji půjčila na naše ostatky," prozrazuje Iveta Černá, pro dnešek však spíš Černobílá.

Na otázku, jestli patří do nějaké tematické skupiny, přichází odpověď s poněkud krutým podtextem. „Jdu támhle s těmi řezníky," ukazuje dívka.

Takže tu máme zabijačku i s prasečí hlavou na trakaři, sparťanské válečníky s pečlivě vyrýsovanými břišními svaly na tělových tričkách, párek gepardů, rodinku neznámých upírů, naopak velmi známou žlutou televizní famílii, anebo politicky mírně nekorektní skupinku islámských teroristů v doprovodu manželek i zajatce. Doprovází je samozřejmě i několik individualistů: takový ďábel, známý z reklamy na prostředek podporující mužskou potenci, si však společnost vždy najde.

Vycpání po vyspání

Někdo očividně nad převlekem přemýšlel delší dobu, jiný nechal inspiraci na poslední chvíli. „Ráno jsem se probudil a napadlo mě, že půjdu za ženskou. Tak jsem probral šatníky, trochu se vycpal a vyrazil," popisuje svůj kostým Marcel Florián.

Blíží se jedenáctá hodina. Polovinu štace má průvod za sebou a míří zpátky do hostince, připravit se na další náročný pochod. „Celou vesnici budeme mít za sebou asi mezi třetí a čtvrtou hodinou. Pak se všichni půjdou domů převléct do civilu a v osm začne zábava. Čekáme, že přijde tak dvě stě padesát lidí a určitě vydrží aspoň do tří do rána," plánuje Veselý.