Miroslav Horníček si ho prý dobíral pro jeho bezmezné patriotství. Říkával, že Bučovice neleží u Brna, ale Brno u Bučovic. Herec činohry Národního divadla a zároveň bučovický rodák Miroslav Doležal totiž miloval své rodné město natolik, že by v tomto směru lidově řečeno strčil mnohé jiné rodáky do kapsy. Jako první se tak představuje v novém seriálu Vyškovského deníku Rovnost Proslavili Vyškovsko.

Do Bučovic se Doležal velmi rád vracel a nezapomínal na ně ani v mnohých vzpomínkách, které sepsal. Dokládá to například ta v almanachu místního Sokola. „Prkna, která znamenají svět. Na ta jsem prvně vstoupil v bučovické sokolovně, snad v roce 1936. Datum si přesně nepamatuji, ale roli ano. Byl to Franta Cikán, fotbalista, z Wernerovy hry Lidé na kře. Musela to být z mé strany hrůza, kluk, napůl komická role,“ vzpomínal v publikaci.

Tam se také zmiňuje o odchodu z rodného města. „Válka. Odešel jsem z Bučovic, začal studovat dramatickou konzervatoř. Domů jsem samozřejmě jezdil pořád,“ stojí v něm.

Že se do rodného města vracel často, potvrzují i místní, kteří se s ním také osobně setkali. „Byl to velmi přátelský člověk a patriot se vším všudy. Když jsme se v roce 2006 snažili zachránit dvě budovy ve Slavkovské ulici, sloužící celou první polovinu 20. století mimo jiné také ke kulturním účelům, napsal otevřený dopis vedení města, v němž vyslovil nesouhlas s jejich demolicí. Věřím, že pomohla i tato jeho intervence,“ vypráví pracovnice bučovického muzea Jana Vlachová.

Ta se s umělcem seznámila právě v muzeu. „Bylo to v devadesátých letech, krátce poté, co byl restaurovaný obraz císaře Karla – práce Václava Doležala, Miroslavova otce. Pan Doležal se přijel na obnovené dílo podívat a poté začala naše vzájemná korespondence,“ pokračuje Vlachová.

Jak dál uvádí, Miroslav Doležal měl v Bučovicích spoustu přátel z dob svého mládí a studia na gymnáziu. „Hlavně díky nim se zde uskutečnily mnohé besedy a kulturní vystoupení ve školách, poslední setkání na přelomu století se pak konala v bučovické knihovně. A když přijel do Bučovic, zajímal se o vše. Od kultury přes vzhled města až po sportovní dění,“ vzpomíná.

Jak potvrzuje její spolupracovník Jiří Setinský, Doležal měl na Bučovice velmi pevnou vazbu. „Vždycky dával najevo, že odtud pochází. V roce 1983 byl jmenovaný čestným občanem města. Po jeho smrti byl po něm dokonce pojmenovaný divadelní festival – Festival amatérského divadla Miroslava Doležala. V předsálí Katolického domu mu město nechalo umístit pamětní desku,“ uvádí Setinský.

Doležal se narodil v roce 1919 v Bučovicích. Navštěvoval tamní gymnázium a roku 1938 tam také odmaturoval. Poté se s rodinou odstěhoval do Brna, kde studoval konzervatoř. V letech 1943 až 1948 působil v Národním divadle v Brně. Do stejného roku byl členem ochotnického souboru bučovického Sokola, pak instituce zanikla. Nepůsobil tam ale jako herec, radil jeho členům coby profesionál a byl s nimi neustále v kontaktu.

Angažmá v brněnském divadle vyměnil v roce 1948 za působení v Národním divadle v Praze, kde zůstal až do roku 2005. Posledních pět let už ovšem coby penzista.

Rozloučil se rolí v Cyranovi. Mimo jiné ztělesnil například Zeyerova Radúza, Francka v Maryše bratří Mrštíků, v Shakespearově Cymbelínovi hrál Cornelia a ztvárnil starého sedláka v Goethově Faustovi. Za zmínku stojí i jeho Karel IV. v Noci na Karlštejně, jehož hrál víc než dvacet let právě na hradě Karlštejně a celkem tam odehrál kolem pěti set repríz.

Získali fotografie

Miroslav Doležal zemřel v dubnu 2009. Bučovické muzeum po jeho smrti získalo od Doležalovy rodiny část pozůstalosti. „Za to jsme velmi vděční. Jde o fotografie, diplomy, ale také například olympijský řád, který získal v roce 2000 od Mezinárodního olympijského výboru za celoživotní činnost ve sportu,“ říká Vlachová.

Byl totiž také rozhodčím lehké atletiky, za což získal několik ocenění. A ta samozřejmě sbíral i na poli divadelním. Roku 1963 se stal zasloužilým členem Národního divadla, o devatenáct let později zasloužilým umělcem.

Kromě jeho divadelní a sportovní činnosti je nutné zmínit i filmové role, a to ve Vlčí jámě, Mikoláši Alšovi a Proti všem. Doležal byl rovněž prvním z recitátorů melodramat Otevírání studánek Bohuslava Martinů.

Od poloviny 60. let do roku 1990 vyučoval hlasovou výchovu na Fakultě žurnalistky Univerzity Karlovy. „Byl to výborný recitátor s nádherným hlasem a vypravěč, který dovedl zaujmout široký okruh posluchačů. Bez patosu a zbytečných slov se dokázal vcítit do strastí druhých, o jeho osobních problémech však toho jeho přátelé moc nevěděli,“ zakončuje Jana Vlachová.

MARTINA HAŠKOVÁ