„Přibližně na jedné polovině území, ve východní části, vznikne prostor pro výstavbu domů s tím, že zůstane zachovaná takzvaná Druckerova vila. V severní části podél řeky Litavy se počítá s odpočinkovou zelenou plochou, která naváže na prostor za autobusovým nádražím a zámeckou alejí,“ sdělil bučovický starosta Jiří Horák.

Spíše zklamaný je studií například opoziční zastupitel Josef Bouda. „Chybí mi v ní celá řada projektů občanské vybavenosti. Nedávno jsem procházel třeba studii využití prostor bývalého cukrovaru ve Šlapanicích. Počítají tam s komunitním centrem, sálem nebo domovem pro důchodce, který u nás rovněž chybí. Jedná se o zásadní prostor pro celé Bučovice,“ komentoval Bouda.

Archivní fotografie z kina Jas.
Kino Jas ve Slavkově: unikátní prostor s šikmým hledištěm. Teď řeší, co s ním

Podle Horáka se však počítá se zachováním volného prostoru pro občanskou vybavenost v západní části areálu, včetně prostoru pro domov pro důchodce. „Je tam také v plánu příprava plochy pro větší dětské hřiště a velké multifunkční hřiště s umělým povrchem, na kterém bude možné v zimě vytvoření kluziště,“ uvedl starosta.

Parkoviště i nádraží

Studie se zabývá i dopravním řešením lokality. Zahrnuje to také parkovací místa k obytným domům, sportovišti i vlakovému nádraží. Ohledně nákladů město hradí studii a projekční práce. Na infrastrukturu pak využije peníze z prodaných pozemků.

Řeší také propojenost s okolní zástavbou. „Do úvahy bereme všechny potřeby území tak, aby navazovaly na okolní zástavbu a dopravní propojení,“ dodal starosta Bučovic Horák.

Autobusové nádraží ve Vyškově.
Na spoje se už cestující na autobusových nádražích na Vyškovsku nezeptají

Potenciál Bučovic k rezidenčnímu bydlení je podle realitního makléře Romana Štěpaře stále dobrý. „Zatím jsou ve městě spíše menší jednotlivé projekty a místní infrastruktura a občanská vybavenost je dostatečně robustní, aby je všechny pojmula. To už se nemusí týkat rozsáhlé urbanizace ve formě nových čtvrtí se zástavbou bytových domů, které produkují například dopady zvýšené dopravy, zatížení místní infrastruktury, obchodní sítě, škol a školek nebo produkce komunálního odpadu. Vyžaduje si to určitou přípravu,“ vysvětlil Štěpař.

Pracovníci bučovických UP závodů vyráběli nábytek. Od poloviny devadesátých let však areál chátral. Město ho nakonec odkoupilo za sedmadvacet milionů korun, aby přikročilo k jeho postupné demolici.

„Byla to továrna, kde pracovalo mnoho lidí nejen z Bučovic, ale i z širokého okolí. Nostalgie ale jde stranou, život pokračuje dál,“ vzpomínal například Vlastimil Cikánek.