Snad každý vás má spojenou s cyklistikou. Jak jste se k ní dostala, uchvátila vás už jako dítě?

To ne, i když jsem sportovala odmala. V první třídě jsem nastoupila do přípravky na gymnastiku. Ale ani výškově, ani pohybově jsem k ní neměla předpoklady. Ve druhé třídě jsem se pak zúčastnila náboru na běžecké lyžování. Tehdy se dělal ještě nábor, dnes mám spíš pocit, že kluby berou téměř každého, kdo přijde. A asi až do osmé třídy jsem se věnovala právě tomuto sportu. Velmi mě bavil, protože nejsem vyloženě sprinterský typ, ale vytrvalec.

Proč jste u něj tedy nezůstala?

Když mi bylo kolem patnácti, oddíl se začal rozpadat. Ostatní děti už začínaly mít jiné zájmy. Mě ale sport pořád bavil a přemýšlela jsem, co dál a narazila jsem ve Vyškově na cyklistický oddíl. Sehnala jsem si kontakty a začala s ní.

Jaké byly začátky?

Původně jsem jezdila na horských kolech a asi po dvou letech jsem přešla na disciplíny, kterým jsem se věnovala po zbytek kariéry, tedy na dráhu a silnice. Říká se, že všechny cesty vedou do Říma, a asi to nemělo skončit jinak. Navíc pro kolo byly ve Vyškově podstatně lepší podmínky než pro běžecké lyžování. Takže jsem cyklistice zcela propadla a sport se stal mým životním stylem.

Zmínila jste, že jste při vstupu do klubu běžeckého lyžování musela podstoupit nábor, což už se dnes neděje. Klesá u dětí zájem o sport?

Přemýšlím nad tím, aspektů se asi najde víc. Lákadel je dnes samozřejmě víc, než bylo za nás. A sport byl jednou z mála možností, kde se lidé mohli sejít. Dnes je variant podstatně víc. A nabízí se i mnoho neorganizovaných aktivit. Zájem asi neklesá, ale dnešní dorost spíš inklinuje k mladším směrům a sportovním disciplinám. Klasické je tolik nepřitahují.

Jste držitelkou několika medailí. Co pokládáte za svůj největší úspěch ve sportu?

V cyklistice je nejvíc ceněné mistrovství světa. Vítězové etapových i jednorázových závodů jsou dekorovaní dresy. A právě duhový dres mistra světa je mezi cyklisty hodně považovaný. V roce 2002 se mi podařilo jeden přivézt z mistrovství světa na dráze. Samozřejmě jsou pro mě ale důležité i jiné úspěchy, mám třeba čtyři tituly mistra Evropy, stříbrnou medaili z mistrovství světa nebo účast na třech olympiádách.

Věnujete se i jiným sportům?

V době kariéry v cyklistice jsem se věnovala i jiným doplňujícím sportovním aktivitám. Nechtěla jsem totiž být zaměřená příliš jednostranně. Chodila jsem tak třeba do posilovny. Hodně mě baví běžecké lyžování i pěší turistika.

A co záliby mimo sport?

Hodně mě baví kreslení, ale nyní mi na něj nezbývá moc času. Mám ale v plánu se mu věnovat zase o něco víc. Vyzkoušela jsem techniku olejových barev na plátno. To se mi hodně líbí. Chci vyzkoušet i olejový pastel.

Můžou se tedy lidé těšit na výstavu vašich obrazů?

Nechci nic slibovat, uvidím, jak na tom budu časově. Ale v našem penzionu některé mé obrazy visí.

Kromě toho jste se dala i na studia.

Dodělávám bakalářské studium v Olomouci. Je specifické tím, že souběžně studuji vyšší odborný i bakalářský stupeň. Jde o obor Charitní a sociální práce, který otevřela katolická škola Charitas v kooperaci s teologickou fakultou, která to zaštiťuje.

Takže se vaše jméno může v budoucnu objevit někde ve spojitosti s charitou?

Studium mě uchvátilo. Zvažuji, že bych se pustila ještě do navazujícího magisterského. Kdybych se mu v budoucnu nemohla věnovat jako placený pracovník, pak bych určitě využila možnosti pracovat jako dobrovolník třeba u nás v Repechách v místní farnosti. Tam bych pomáhala ráda.

Při závodech jste projela kus světa. Měla jste čas blíž poznat země, které jste navštívila?

Někdy to bylo složité. Když člověk vyjel na závody, víceméně znal jen hotel a sportoviště. Ve většině případů nebyl moc čas poznávat a zajímat se o něco víc. Ale samozřejmě jsem se snažila být pozorná k věcem kolem a vnímat je i během závodů. Pozorovala jsem, jak to v dané zemi vypadá, jak se lidé stravují. Byly ale i okamžiky, třeba po závodech, kdy jsme měli prostor, takže jsme se snažili dovědět se o dané zemi víc.

Úplně zkrátka jste tedy nepřišla.

Běžný turista pozná zemi daleko víc než sportovec. Je však pravdou, že jsem si nějaké zážitky a informace dovezla. Hodně jsme třeba jezdili do Mexika, viděli jsme i tamní pyramidy. Místní nám také říkali zajímavé pověsti. Třeba jak vzniklo hlavní město Mexiko City. Kotlina, ve které dnes leží, prý byla dřív plná vody. Tu lidé vypili a na místě pak postavili město.

Jste spolumajitelkou penzionu v Repechách. Proč jste zvolila právě toto místo?

Lokalita Drahanské vrchoviny mi byla vždy blízká, jezdívali jsme tam hodně na tréninky a tamní přírodu mám velice ráda. Začala jsem si pohrávat s myšlenkou zřízení penzionu, což se nakonec povedlo uskutečnit. Dokonce se mi naskytlo velmi příhodné místo na rozhraní třech okresů Vyškova, Prostějova a Blanska.

Jak jde dohromady penzion a cyklistika?

Výborně, stojí u cyklostezky. Navíc místu, kde je postavený, předchází dlouhý úsek do kopce, takže pak nabízí občerstvení a zastavení, které tam chybělo. Záměrem bylo vybudovat na Drahanské vrchovině zázemí pro cyklisty, v zimě pro běžkaře. A vypadá to, že se to povedlo. Navíc jsem svým způsobem vlastně u cyklistiky zůstala.

Vracíte se ráda do Vyškova?

Vracím, prožila jsem tam velkou část života a mám k němu blízko. Navíc mám ve městě rodinu a přátele. Kvůli studiu už ale nemám tolik času, takže už sem nejezdím příliš často.

Vnímáte jeho změny?

Určitě. Jako dítě jsem bydlela na Hraničkách. Chodívali jsme si hrát za dům do pole s kukuřicí. Teď tam stojí velké sídliště Letní pole. Každé město se mění, buduje se, přistavuje se, mění se jeho ráz. Lidé mají jiné potřeby než před třiceti lety.