Co to vůbec je naturální kulturistika, jak se liší od té obyčejné?
Sportovec, který závodí v našem svazu, nesmí používat doping žádného charakteru. Podepisuje prohlášení, že se těmto látkám vyhne a navíc uvádí místo a hodinu, kdy bude minimálně dvakrát týdně k zastižení pro případné dopingové kontroly. A ty bývají skutečně časté a přísné. U ostatních odvětví to takto přísně nefunguje.
Je to prestižnější kulturistické odvětví než ostatní?
Ano, přestože závodníci nejsou tak obrovští jako v jiných odvětvích, chodí na závody mnohem více lidí. Jak závodníků, tak diváků. Chtějí vidět srovnání srovnatelného. Tady mají jistotu, že u všech záleží jen na jejich přípravě.
Proto jste se rozhodl závodit v naturální kulturistice?
Ano. Předtím jsem se věnoval silovému trojboji. Sportovat jsem začal asi před dvěma roky pod vedením trenéra Františka Vincourka. Patnáct let jsem jen pracoval a chtěl jsem to napravit. Začal jsem nový, sportovní život.
Mistrovství v Třinci bylo vaším druhým závodem. Co pro vás znamená třetí místo?
Byl to pro mě test. Chtěl jsem vidět, jak to se mnou vypadá. A zjistil jsem, že je to dobré. A za dva roky to bude super. A za tři roky úplná bomba.
Kvalifikoval jste se svým umístěním na mistrovství světa?
Ano. Ale do Kanady nepojedu. Nemá cenu tam jezdit bez naděje na medaili.
Jak se připravujete na závody?
Zvolili jsme s trenérem méně obvyklou taktiku. Na rozdíl od ostatních kulturistů nerozlišujeme trénink na období nabírání hmoty a drastické období rýsování svalů. Naše filozofie byla nejdříve tělo řádně vyčistit, zbavit veškerého tuku a potom postupně pomalu nabalovat svalovou hmotu. Za rok naberu jen kilo a půl, ale je to všechno jen svalstvo. Je to mnohem zdravější. Nenazýval bych to už přípravou, je to životní styl.
Musíte se zříkat oblíbených jídel?
Ani ne. Zpočátku je omezení některých jídel těžké, ale člověk si zvykne na všechno a chutnají mu i dietní jídla. Trochu mě mrzí jen to, že si musím odpírat oblíbenou sklenku červeného vína. Občas si trochu vína přeci jen dám, ale ne často. Když si čtyřikrát za týden dáte láhev, je to na těle poznat. A shazovat nadbytečný tuk je náročné, nestojí mi za to to znovu absolvovat.
Vaše jméno rozhodně nezní česky, odkud pocházíte? Jak jste se objevil v Hodějicích?
Jsem Francouz, narodil jsem se v alsaském Štrasburku. Do Hodějic mě přivedly pracovní záležitosti, založil jsem tu firmu Fenstar, která vyrábí okna. Pod její hlavičkou vznikl i stejnojmenný sportovní klub, zatím máme čtyři závodníky. Já se věnuji silovému trojboji a kulturistice, František Vincourek je trojbojař a Jana Vincourková s Lucií Kupčíkovou jsou lezkyně.
