Ke sportu s vůní benzínu ho přivedl jeho otec. „Zajímaly ho motorky a čtyřkolky. Když mi bylo patnáct, tak se rozhodl, že koupíme čtyřkolku, a pak jsme začali jezdit po závodech. Po roce jsme to zkusili i na motorce, ale to mi moc nešlo, takže jsme se vrátili ke čtyřkolkám,“ vzpomíná na své začátky Lukáš.

Na závodech jsou podle něj divácky atraktivní hlavně dlouhé skoky. „Poprvé jsem závod viděl ve Vícemilicích a už tehdy mě uchvátily pětimetrové skoky. To jsem ještě nevěděl, kam až se tento sport posune. Dnes skáčeme přes muldy třeba i třicet metrů,“ podotýká Lukáš.

Právě členité trati patří mezi jeho oblíbené. „Jedna z nich je v Šumperku. Jsou na ní různé výjezdy, odskoky a hodně lavic, ale přitom se na ní jede dobře. Rád jezdím také na trati v Horním Újezdu, která má sice jenom jeden skok, ale zase je na ní hodně zatáček. Zapomenout nesmím ani na naši trať v Kloboučkách,“ dodává s úsměvem Lukáš.

Právě na jednom závodu mistrovství republiky v Horním Újezdu se v roce 2009 umístil na třetím místě. „Stejného umístění jsem v roce 2009 dosáhl i na závodu v Horšovském Týnu. Největší můj dosavadní úspěch pak přišel o rok později, kdy jsem se stal mistrem Moravy ve čtyřkolkách,“ vyjmenoval několik svých úspěchů Lukáš. Jeho úspěch pak ocenili i přímo v Bučovicích, kde loni získal titul sportovec Bučovic za rok 2010.

Lukáš se však neztrácí ani v zahraničních závodech. Třetí místo obsadil třeba před čtyřmi lety ve slovenském Sverepci. „Ale i mistrovství republiky nebo Moravy u nás je vlastně mezinárodní, protože je otevřené jezdcům z jiných států. Navíc závody v České republice jsou na velice dobré úrovni,“ upozorňuje mladý závodník.

Kromě úspěchů ho těší také skutečnost, že se mu zatím vyhýbají zranění. „I když se to na první pohled nezdá, v tomto sportu častá zranění nebývají. Na druhou stranu, když už se něco stane, následky většinou bývají vážnější,“ říká Lukáš.

Počet zranění podle něj záleží i na jednotlivých závodnících. „Někteří kluci jsou obvázaní skoro pořád, jiní vůbec. I mně se to naštěstí vyhýbá. Měl jsem jenom jednou zlomené zápěstí. Na profesionální úrovni je pádů méně než v nižších třídách, kde nejsou závodníci tak vyježdění,“ vysvětluje Lukáš.

Do letošního seriálu čtyřkolkových závodů však Lukáš nezasáhne. „Letošní sezonu po šesti letech z osobních důvodů vynechám. O to víc se ale chci připravit na příští rok,“ vzkazuje vícemilický závodník svým soupeřům.

Přestože s čtyřkolkou letos na startovní čáru nevjede, závodění se úplně nevzdá. „Chystám teď naši babetu na závod, který máme v Kloboučkách příští týden. Další akci plánujeme na srpen. Tu ozvláštníme několika recesistickými disciplínami,“ vykládá Lukáš.

Chystání na závod

Přichystat babetu je prý snadné, se čtyřkolkami je podle něj mnohem víc práce. „Nachystat mašinu na závod představuje dobré čtyři dny práce. Musí se očistit, vyměnit poškozené části a znovu seřídit. Nejhorší je čekání na náhradní díly, protože některé se musí objednat až v Japonsku. Většinou se všechno stihne, ale už nám také stalo, že jsme stroj skládali v sobotu do deseti nebo jedenácti večer. V pět hodin ráno už přitom musí člověk odjet na závody, pokud jsou na vzdálenějším místě,“ vypráví závodník.

Jednou se mu dokonce čtyřkolka nerozjela vůbec. „V sobotu jsme ji složili, ale pořád to bylo nějaké špatné a nemohli jsme to dodělat. Nakonec jsme se na závody odjeli aspoň podívat,“ říká Lukáš.

Z pouhého dívání však brzy sešlo. „Dojeli jsme dřív, měli tam jednu čtyřkolku navíc, tak jsem si ji vypůjčil. Půjčili mi i oblečení, boty jsem měl tenkrát asi o tři čísla větší. Navíc jsem byl zrovna po nemoci a měl jsem nateklé oči, ale nakonec jsem skončil třetí. Možná to bylo tím, že jsem nebyl ve stresu,“ dodává závodník se smíchem.