Mladý hasič tak propojuje s praxí své studium. Chodí totiž do čtvrtého ročníku zdravotnického lycea na Gymnáziu a Střední odborné škole zdravotnické a zemědělsko-ekonomické ve Vyškově. „První byla škola, a teprve potom mě kolegové z jednotky přesvědčili, abych začal působit jako zdravotník. Mám tam staršího kolegu, který je v tomto oboru profesionál, a tak se od něj hodně učím," přibližuje Jan své působení u hasičů.

Když k nim ale zavítal poprvé, rozhodně netušil, kam až se se švábenickou jednotkou dostane. „Ve třetí třídě základní školy ve Švábenicích, kam jsem chodil, jsme měli mezi učiteli dobrovolnou hasičku. A právě ta mě přivedla k myšlence, že bych to mohl také zkusit. Začátky nebyly jednoduché, občas jsem to na závodech zkazil a pak naše družstvo třeba diskvalifikovali, ale časem jsem se vypracoval," vzpomíná teď už s úsměvem Jan.

Mladší i starší žák

Nejdřív začínal jako mladší žák. Později s týmem začali obsazovat stupně vítězů. „To už jsem na tom asi nebyl tak špatně," směje se Jan. Postupně plynule přešel do družstva starších žáků, ani to úspěchy neminuly. „Když mi bylo patnáct let, přemýšlel jsem, co budu dál dělat. V té době totiž ve Švábenicích chybělo dorostenecké družstvo, a já jsem se chtěl hasičům věnovat pořád. Nakonec jsem začal pomáhat mladším dětem a pak jsem se vypracoval až na instruktora," popisuje Jan.

Před rokem se účastnil instruktorského školení v Lulči. „Tam jsem pochopil, že jsem si vybral opravdu dobře. Tenkrát mě to začalo doopravdy bavit, od té doby se práci s dětmi věnuji opravdu intenzivně," říká Jan.

To pro něj ovšem znamená minimum volného času. „Od pondělí do čtvrtka mám jen školu, a jen když je něco potřeba, tak to jdu zařídit, takže to se zvládat dá. V pátek však jdu ze školy hned na hasičský trénink. Protože je jen jednou týdně, trvá o to déle. Navíc působím i v zásahové jednotce. Vracím se pak třeba v jedenáct večer. V sobotu pak pravidelně bývají závody, které zaberou větší část dne. Takže volno mívám maximálně v neděli, a to už se většinou zase připravuji do školy," říká mladý hasič.

Rozhodně by však neměnil. „Máme s ostatními vedoucími rozdělené úseky, na které děti připravujeme. Já mám logicky zdravovědu a první pomoc. Teď už kromě mladších a starších žáků trénujeme i dorostence, ti teď nedávno získali první místo v soutěži v Bohdalicích, což mě velmi těší," usmívá se Jan.

Teď s blížící se zimou si trochu oddychne. „Poslední závody bývají v říjnu, pak až do jara je spíš tréninkové období. To znamená, že s dětmi chodíme hlavně do tělocvičny. Trénovat požární útok s hadicí tam sice nemůžeme, zato se ale dají učit teoretické věci, jako je právě zdravověda, uzlování a podobně," vysvětluje Jan.

Hlavní sezona závodů je na konci a na začátku školního roku. „To jsou pak ovšem každý víkend. Chodíváme trénovat na cvičnou louku se stříkačkou, to děti hodně baví," podotýká Jan.

On sám se už k soutěžím jako účastník příliš často nedostane. O to víc si je ovšem užívá. „V září už pravidelně jezdíme na soutěž O hanáckó sekyrko do Olomouckého kraje. Nikdo jiný z našeho regionu tam nejezdí, a pokud vím, tak i ze zbytku kraje jezdívá jen jedno družstvo. To je podle mě trochu škoda," myslí si hasič.

Soutěž totiž považuje za velmi prestižní. „Je to celonoční závod, náročný na psychiku i fyzičku a určený jen zásahovým jednotkám. Je zaměřený na taktiku, dopravní nehody, požáry, prostě na všechno, s čím se můžeme při výjezdu potkat. Musím říct, že účast na této soutěži mi dala hodně zkušeností. Je totiž připravená tak precizně, že laik by ani nepoznal, že nehody jsou jen naaranžované," chválí soutěž Jan.

Propojení s praxí

Protože už čtvrtý rok studuje zdravotnické lyceum, pozice zdravotníka v zásahové jednotce byla vcelku jasnou volbou. „Já jsem ale ji původně vlastně ani nechtěl," směje se Jan. Veliteli jednotky to však přišlo jako dobrý nápad. „Teď mě to motivuje k tomu, abych víc propojoval školu a hasiče. To, co se naučím ve škole, můžu zkoušet v praxi," říká Jan.

Zásah u skutečného zraněného za sebou ještě nemá. Věří ale, že by si poradil. „Jsme jednotka s místní dislokací, to znamená, že nevyjíždíme tak často do terénu, ale několik výjezdů už za sebou mám. Největší z nich byla dopravní nehoda, jinak to bývá spíš čerpání vody a podobné technické zásahy," přibližuje mladý hasič.

Už za několik měsíců ho čeká maturita. V tom, co by chtěl dělat dál, má jasno. „Sice se mě lidé ptají, jestli nechci být profesionálním hasičem, ale mě víc láká práce ve zdravotnictví. Přes prázdniny jsem byl na brigádě v nemocnici a tam jsem se dostal k radiodiagnos­tickým přístrojům, jako jsou rentgeny a CT, tedy tomografy. A tak bych se rád dostal na radiologii na vysokou školu. Práce s mladými hasiči se však rozhodně nechci vzdát," uzavírá Jan.